Proč jsou naháči oblečení?

Víte proč mají čínští chocholatí psi chocholy a ponožky?

Ačkoli se plemenem čínský chocholatý pes zabývám od samého počátku jeho chovu v České republice, nikdy jsem si nepoložila jednu důležitou otázku, přestože se mi občas na mysl vkrádala. Jde o to, proč má vlastně čínský chocholatý pes chochol srsti na hlavě, ponožky na nohou a závoj na ocásku?“ Vždyť peruánští ani mexičtí naháči takovou ozdobu nemají. Odpověď mi úplnou náhodou nabídli moji psíci a zbytek výkladu historie už je dílem, pro tento účel nezbytné, dávky fantazie, nadsázky a představivosti (to raději zdůrazňuji, abyste mě nekamenovali za „nevědecké“ pojetí).

Z řady mých článků a z mé knížky o naháčích určitě víte, že máme doma dnes již desetiletého čínského naháče Rikiho (Aryana z Vlozu).Tenhle pejsek patřil mezi průkopníky českého chovu, ale při pohledu na dnešní krásné naháče vypadá … no řekněme „poněkud jinak“. V typu není špatný, ovšem chybí mu to podstatné – chochol na hlavě i ocásku a ponožky na nohou. Je to takový číňánek peruánek. Když teď chodím se svými naháčky po ulici, vypadá to, jako bych měla dvě různá plemena. Právě výrazný rozdíl ve vzhledu Rikiho s Ciruškou (celým jménem Cen Ling z Vlozu, také desetiletá) a ostatních mých naháčků (hlavně Gessi Modrý květ a Arnolda Malyshka Airin) mi pomohl pochopit důležitost jejich exteriérové chlouby pro běžný život.

Jen si to představte: třeskutá zima, padající sníh, zmrzlá zem, závěje. Riki v teplém rolákovém svetříku opatrně tlapká po ledovém povrchu holýma nožkama zatímco Gessi s Arnym řádí v chumelenici naprosto bez zábran a honí se o stošest. Ujišťuji vás, že to není záležitost temperamentu, neboť toho má Riki i v pokročilém věku na rozdávání. Jenomže Arny i Gessi mají srstí vydatně porostlé nožky, ocásek jim chrání dlouhé chlupy a hlavu s oušky jim schovávají huňaté chocholky. V chladném počasí číňánci vlastně nosí svoji soukromou čepici, rukavice a botičky, zatímco v létě jde o slamák, sluneční stínítko a plácačku na mouchy.

Při vycházce v mokrém sněhu začne Riki po nedlouhém čase stávkovat, chvíli stojí o třech, chvíli málem o dvou. Nešťastně a na střídačku zdvihá nožky, na čele mu mezi zmrzlými neosrstěnými oušky vyskakují vrásky a holý ocásek si nesměle schovává pod bříškem. Nezbývá mi nic jiného, než ho vzít do náruče, promasírovat prochladlé tlapky, ocásek i ouška a zase ho vrátit na zem, aby se přece jen trochu proběhl. Po několika vycházkách začínáme s manželem uvažovat, kde mu sehnat botičky a kulicha. Na ocásek mu asi budu muset vyrobit speciální potah. Pohled na teple oblečeného, ale přece jen na nechráněných partiích dost prokřehlého naháčka, mi, v porovnání s jeho spokojenými, více osrstěnými kamarády, najednou vnukl možný důvod zvláštního výskytu jejich osrstění.

Matka Příroda jim pravděpodobně vymyslela „zdravotně-preventivní“ oblečení. Jako by věděla, že v daleké budoucnosti člověk psům oblečkem schová všechno, vyjma hlavy, tlapek a ocásku, a proto se u naháčů o tyhle partie postarala sama. Tu a tam, když se lidé Přírodě moc montují do řemesla, se i dnes narodí úplně nahý naháček, snad právě proto, aby nám její moudrost připomněl. Možná byl vznik osrstění jen na některých místech těla i způsobem, jak se čínští naháči na území Číny přizpůsobili životním podmínkám v modlitebnách mnichů. Asi si nebudeme dělat mnoho iluzí o tom, že v temných klášterech bylo příjemné teplo, kamenná podlaha vůbec nechladila a průvan byl věcí výjimečnou nebo neznámou. Opak je určitě pravdou. Však jsme si už dříve řekli, že Příroda mohla vymyslet naháče proto, aby mnichům pomohla při zahřívání prokřehlých kostí a není vyloučeno, že je rovnou stvořila s chocholy na hlavách a ponožkami tak, jak existují od pradávna v malbách našich předků. Jinými slovy – Příroda se mohla zachovat tak trochu jako Chytrá horákyně. Naháček vlastně vznikl oblečený neoblečený. I přesto všechno dodnes jen hádáme, jak to bylo doopravdy. Můžeme se dohadovat, zda ve vlasti peruánských a mexických naháčů bylo dostatečné teplo nebo takové speciální životní podmínky, že zrovna tihle psi žádné osrstění nepotřebovali, případně, že pro jejich bytelnější konstituci nebyla zvýšená ochrana nezbytná. Takže až se zase vaši naháči budou prohánět ve sněhu, až jim budou tát vločky na nožkách a oni se budou spokojeně koulovat, a až se k vám přiženou s tlamičkami rozesmátými od ucha k uchu, vzpomeňte si na to, jak skvěle umí Příroda svá rozhodnutí domyslet. A je na nás, abychom její nápady nepokazili.

P.S. Ani jako ochrana před nástrahami terénu na vycházkách nejsou husté ponožky čínského naháče k zahození. Rozhodně přes ně tolik nepálí kopřivy a nepíchají třeba trny ostružin. Tím chci naznačit, že nápadů mohla mít Příroda samozřejmě daleko víc, než si v tuhle chvíli dokážeme představit. Napadá vás nějaký další? Napište mi a podělte se o něj s našimi čtenáři.

Hodně krásných chvil s naháčky vám přeje Ing. Libuše Brychtová.