Možná si budete myslet, že na naše stránky tahle reportáž nepatří. Já mám za to, že patří, protože je součástí mojí práce v kynologii. Je už několik let součástí mého života a náleží k němu se stejnou důležitostí, jako cokoliv jiného. Možná vám chci také ukázat, že nejsem jen "výstavami a šampiony" potrefená, ale že mě baví dělat se psy téměř cokoliv. Z mého životopisu to určitě víte, ale občas je dobré to připomenout. Vítejte tedy na chvilku ve světě, kde jsou závist a pomluvy lidem cizí a kam se chodí všichni bavit na příjemnou akci ve prospěch pejsků, kteří své pánečky zatím nemají...

Obvykle jednou do roka si díky laskavému pozvání z redakce časopisu Minerva (vydává Svět psů, Naše kočky a Svět koní) děláme s manželem velkou radost. Já s chutí přijímám "delegaci" k posuzování soutěže Pražský voříšek a manžel zajišťuje ozvučení a hudební doprovod. Pražské kynologické cvičiště na Jižním městě nedaleko rybníka s poetickým jménem Vrah se 3. června stalo místem setkání více než 120 psů, kteří s čistokrevnými plemeny nemají nic společného. Výtěžek akce pomůže každoročně některému z útulků, pejskové z útulků tu soutěží a mnohdy vyhrávají. Den se obvykle nese v atmosféře, jakou na oficiálních výstavách psů s průkazy původu nenajdete. Je tu příjemně, lidé jsou milí a jdou se se svými pejsky tak trochu pochlubit. Mají být na co pyšní! O své psí kamarády se starají výjimečným způsobem a odměnou jim je nádherný vzájemný vztah a zážitky, které by vydaly na knihu. Někteří majitelé jsou zvědaví na názor kynologických odborníků a spolu s nimi hledají odpověď na otázku: "Jakému plemeni je ten náš Broček vlastně podobný?". Trojice letošních rozhodčích v ryze dámské sestavě (Anna Krejzková, Barbora Budková a Libuše Brychtová) posuzovala nejprve jednotlivé kategorie a nakonec společně, v sestavě doplněné o Honzu Musila, zástupkyni sponzora firmy Chejn, krásnou miss a zástupce redakce Luboše Vedrala, finálové soutěže. Počasí a oblohu jsme drželi očima všichni. Lilo v pátek a následně i v neděli. Jen sobota, i když hodně větrná, byla dnem shovívavým a dovolila průběh voříškiády za sluníčka a v pohodě.

Jak se soutěží?
Pejskové jsou  pro větší pořádek i přehlednost rozděleni podle velikosti na nízkonohé (do 40 cm kohoutkové výšky) a vysokonohé (nad 40 cm) a na psy a feny. Zvláštní kategorií jsou veteráni s věkem od 12 let výše! Protože jsem na voříškiádách pravidelným hostem (posuzovala jsem kromě Prahy i v Plzni a Lanškrouně) je pro mě poučné srovnávat v odstupu let novinky v dění v kruhu i ve vzhledu psů. Všichni psi jsou nejprve posouzeni v kruhu podle pohlaví a výškové kategorie. Tři nejlepší feny a psi z každé skupiny jsou bez určení pořadí vybráni do finále, kde se předvedou "kolegiu" rozhodčích. Vítězové kategorií psů a fen si zasoutěží o titul Nejlepší pes a fena a spolu se utkají o čestný titul Pražský voříšek. Kromě toho probíhají tradiční soutěže o Psa šikulu, o Nejlépe upraveného psa, Nejlepšího veterána a nejlepší pár. Psí šikulové předvádějí pokaždé škálu prvků svého umění a nápaditosti se meze rozhodně nekladou. Jen běžné prvky poslušnosti se nehodnotí, ty jsou na takovou soutěž málo. Letos porotu zaujal pán s voříškem, jejichž dvojice byla vybavena řadou triků pro běžný život a velkou nápaditostí. Předměty k ukázkám jsou samozřejmě povoleny. Soutěž v úpravě je také přehlídkou fantazie i umění těch, kteří pejsky stříhají a upravují. Každý model je originál. Někdo nechává svého svěřence upravovat v salonu, někdo to zvládne sám. Jeden rok zvítězí originalita, druhý rok líbivost. I v tom jsou voříškiády skvělé. Nemají hranice ani omezení a vše záleží na složení i momentální náladě poroty. Letošním vítězem se stal na lva ostříhaný kříženec briarda a bitvu svedla porota o druhé a třetí místo, když sladce vyhlížející kříženec jezevčíka s pudlem vzal za srdce snad každého. Přehlídka veteránů ve mě osobně vždycky vzbuzuje údiv a uznání. Údiv nad tím, v jak skvělé kondici se dovedou předvést i psy s věkem kolem 17-ti let a uznání nad tím, jak nádherně o ně jejich majitelé pečují.

Speciální soutěží je soutěž párů. Nemyslete si, že se pořadatelé snaží  podporovat rozmnožování psů bez PP tím, že podporují příbuzenské dvojice. To v žádném případě. Naopak. Příbuznost je do této soutěže handicapem. Kouzlo soutěže je v tom, že se dvojice do páru (pes a fenka) musí najít v průběhu výstavy. A divili byste se, co všechno je možné! Letošní vítězové byli kombinací voříšků tuším z Prahy a Ústí! A podoba? Však se podívejte... Pravdou je, že se každým rokem schází více a více dvojic a porota je pokaždé udivena, co všechno příroda dokáže. Do užšího finále se letos probojovalo asi dvanáct dvojic a teprve u nich bylo uplatněno přísnější pravidlo (musí být pes a fena a nepříbuzní, ověří se dle katalogu a přihlášek).

Jak se posuzují voříšci?
Mohu mluvit jen za sebe a tak říkám: Mě osobně výtečně! Baví mě sledovat projev jednotlivých plemen u různých křížení, pokud majitel předky psa zná. S údivem lze pozorovat dokonalé stavby těla, pohybovou mechaniku, tělesné znaky i barevné kombinace. Rozhodčí by měl snížit známku v případě, že je pes jednoznačně identifikovatelným plemenem (například labrador, německý ovčák), projevuje náznaky agresivity nebo je ve špatném zdravotním stavu či kondici. Musím rovnou dodat, s posledně jmenovaným bodem jsem se za své posuzování ještě nesetkala, protože majitelé naopak chodí se svými psy na výstavu ve výtečné kondici, s lesklou srstí a skvěle udržovaní. Hodnotí se též kontakt majitele se psem, celkový soulad dvojice a řekněme i "vyzařování celého páru". Úlohou rozhodčího je i "osvětová" práce na téma, proč nemnožit jedince bez průkazů původu a jak správně pečovat o psa, kterého už majitelé doma mají. Spousta věcí se dá v praxi na psech přímo ukázat. Nádherná lesklá srst, praktická úprava srsti, správná délka drápů, vhodné zacházení se psem, ideální výživná kondice, typové rozdíly ve stavbě těla atd. atd. Mou letošní favoritkou (posuzovala jsem kategorii vysokoných psů a fen) se téměř okamžitě stala originálně zbarvená hladkosrstá fenka velikosti dalmatina, ale se štíhlejší kostrou, která prý je křížencem dalmatina a anglického setra. Oči a výraz téhle fenky naprosto okouzlily všechny členy poroty a diváky v závěrečných soutěžích. O vítězce téměř nebyl pochyb, i když měla silného soupeře, vysokoného hrubosrstého psa, který pro změnu vykazoval typické znaky nefalšovaného voříška: střední čtvercová postava, středně pevná kostra, srst, která si dělá co chce, zatočený ocas, uši na půl žerdi a povaha, která vyjadřuje naprostý nadhled nad situací...

Portrét vítězky... 

Ve výstavním kruhu se snažím najít na každém psovi nějakou jeho originalitu, na kterou by mohl být majitel pyšný. Může to být barva srsti, tvar uší, uložení očí, celkový výraz, nějaký prvek ve stavbě těla (tak rovné končetiny, jaké mají někteří voříšci, bychom si často přáli u našich šampionů s PP!), pohybová mechanika, povaha. Obvykle se ptám na osud pejsků a snažím se (pokud není takový vichr jako letos) udělat akci zajímavou i pro diváky svým vyprávěním a komentářem. U kříženců obecně známých plemen se pokouším společně s majitelem popsat typické znaky toho kterého plemene a pak na jeho psu objevovat, na kolik se který znak projevil. Je to vlastně kynologické dobrodružství a pro mě osobně výborné opakování všech kynologických znalostí, které mám. Hlavou mi letí atlas plemen, knížky o genetice, anatomii a vlastnostech jednotlivých plemen. Upřímně řečeno neznám lepší školu pro rozhodčí než voříškiádu, na které se dá "beztrestně" natrénovat posuzovatelská rutina, systém práce, příjemná komunikace s majiteli i vhodný kontakt se psy. Vážím si téhle množnosti, protože mi dává příležitost zdokonalovat všechno, co zatím umím. A doufám, že se u toho diváci i majitelé nejen poučí, ale také pobaví a potěší se svými čtyřnohými kamarády. I letos mi bylo na Pražském voříškovi moc hezky!

Každoročně odjíždím nabitá novou energií, optimismem a chutí dělat dál pro kynologii. Je to akce, která má smysl i hodnotu. Takže děkuji moc za pozvání na letošek a příští rok zase na viděnou na Pražském či jiném voříškovi!