Vítám vás u pokračování povídání o naháčcích a agility. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se mi ozvali, ať již s prosbou o radu či blahopřáním k výkonům Gremíčka.

Minule jsem psala o tom, proč vlastně navštěvovat kynologické cvičiště. Máme-li doma malé štěňátko, je období do jeho zhruba šesti měsíců věku jedním z nejdůležitějších pro celý jeho další život. Do tohoto věku bychom měli zvládnout druhou fázi socializace. To, že se pejsek bez problémů zařadil do vaší lidské i psí smečky je první krok. Teď se ale potřebuje naučit správnému chování i k dalším psům a cizím lidem. 

Nezáleží na tom, zda máte pejska s PP či bez PP. Nechte jej hladit cizími (důvěryhodnými) lidmi, návštěvy a známé na cvičišti poproste ať mu zkontrolují zuby či varlátka. Zde vycházím z předpokladu, že tyto činnosti nacvičujete samozřejmě s pejskem i sami! Každý pejsek si musí nechat líbit manipulaci i od cizích lidí. Nejedná se jen o přípravu na výstavy, ale i budoucí návštěvy u veterináře a podobně. Netvrdím, že své psy nechávám „matlat“ od každého na potkání. Pes není od toho, aby to strpěl a nenechaví zájemci ať si pořídí svého pejska. Vždyť my se také „nemazlíme“ na ulici s každým, ale v tomto věku je kontakt s lidmi důležitý. Každý pejsek je jiný, některý fyzický kontakt s cizími lidmi přímo vyhledává, jinému je nepříjemný, ale nutnou manipulaci (byť na povel) musí prostě snést. Např. Cory při příchodu návštěvy zajásá: „Á přišli kvůli mně“ a okamžitě s nimi obsadí náš gauč. Gremi nemá dotyky od cizích lidí rád, je odtažitý a nervózní, ale musel pochopit, že na můj povel to prostě někdy musí „vytrpět“. Bohužel je na něm na výstavách jeho „utrpení“ někdy vidět. Chce to jen trpělivost. Nevěřte, že čas to vyřeší za vás sám.

Pejsky, kteří chodí k nám na cvičák, vždy přivítám nějakou mňaminou – vždyť mi musí věřit. Postupně se ode mne nechávají hladit či jim kontroluji zoubky. Např. známým jsem „dohodila“ asi ročního křížence jezevčíka, který pětkrát „stihl“ změnit majitele, navíc byl zhruba měsíc zavřený ve tmě ve sklepě a tudíž ztratil veškerou důvěru v lidi. Byl vyděšený, nikomu nevěřil, ve strachu reagoval agresivitou. Ještě před převzetím pejska jsme s novými majiteli probrali veškeré možné problémy i kroky vedoucí k jejich nápravě. Čtrnáct dní si postupně zvykal na svou rodinu, poté jel s námi na cvičák. Samozřejmě, že na všechny lidi i pejsky reagoval nesmírně agresivně. Jak by ne, konečně našel toho jenom svého páníka, tak ho musel přece chránit. Začali jsme s pamlsky, časem jsem ho i pohladila. Dnes na mě již nevrčí, čeká, co mu dám dobrého, ale ještě nemá rád moji úplnou blízkost. Na psy tvrdě na vodítku „vyjížděl“. Při tvrdém a důrazném „fuj“ (intonace hlasu je nesmírně důležitá!) pochopil, že něco je špatně. Potom jsme ho pustili na volno se štěňaty, chvíli se bál a vyjížděl po nich, ale za chvíli se již spokojeně honili. Dnes tak začínáme každý cvičák a psi se na své hrátky nesmírně těší. Ostatně, hry budou vaší naplní zhruba dalšího půl roku na cvičišti. Štěňátka ještě nemohou skákat a tak vás čeká nácvik tunelů – pevného i látkového (což je hračka), kladina a houpačka (pozor ať vám nespadnou) a slalom.

Dostala jsem dotazy, jak odnaučit psa strachu či agresivitě v přítomnosti cizích psů. U takových to psů, byla zřejmě zanedbána právě ona výše citovaná fáze socializace. Samozřejmě je důležité od jakého chovatele jste pejska zakoupili, známe i množitele (zvláště psů bez PP), kteří se štěňaty nepracují a o to více problémů potom musí řešit nový majitel. Máte-li tedy štěně, pečlivě si vyberte ve svém okolí neagresivní, hravé pejsky, kterým můžete důvěřovat a pokud možno i výškově blízké k vašemu číňánkovi. Dobrácká doga mu třeba nebude chtít ublížit, ale její packa může vašemu psímu miminku způsobit nepříjemné zranění. Pokud podobného klidného psa najdete, proberte vše s jeho majitelem.

Při setkání pejsků budou pravděpodobně následovat tyto varianty: 

1. Váš prcek se bude na konci vodítka vzpínat a výhružně „ječet“, zachovejte klid a s odstupem minimálně tří metrů od cizího psa, který by měl být na volno! , svého zabijáka pustíte z vodítka.(Samozřejmě na bezpečném místě a klidném místě) Zřejmě vyrazí, najednou zjistí, že vás nemá za  zády, psa bázlivě očuchá (nebo k němu vůbec nedojde) a za chvíli už si můžou hrát. Nezasahujte do jejich prvního kontaktu, pokud budete křičet: „Fuj, né že ho zakousneš“, cítí pejsek z vašeho chování agresivitu. Věřte mu, zatněte zuby, vzdejte se všech komentářů, počítejte do deseti a zdržte se všech povelů, pohybů a podobně.

2. Váš pejsek se bude bát. Nechte druhého psa aby ho sám očichal. Největší vaší chybou bude, pokud své ustrašené štěně vezmete okamžitě do náručí, kleknete si k němu a promlouváte ubrečeným a rozněžnělým hláskem: “I ty broučku, on ti neublíží, neboj se“. Všemi tyto kroky dáváte broučkovi  přece najevo, že jeho strach chápete a že je vlastně oprávněný. Ne! Klidným a rozhodným hlasem mu můžete říci: “Je to v pořádku, nic se neděje“. 

Platí, že kdo dokáže pracovat se správným tónem hlasu a zvládá správnou intonaci, má při výchově psa na půl vyhráno. To neznamená na psa křičet! Pes není hluchý, ale vyslovit povel důrazněji či výhružněji a samozřejmě i umět mazlivě chválit. V tom spatřuji jeden z největších problémů majitelů psů. Pokaždé, když slyším šišlavé a ustrašené: “Nebóóój, z tý kladinky vážně nespadneš, já tě chytnu“, divím se, že se pejsek už dávno neválí pod kladinou. I mě se na pevné zemi v tu chvíli rozklepou nohy. Vážně.

Od první návštěvy cvičáku nechávám Coryho prakticky neustále na volno, když nosíme překážky, když cvičíme atd. Pouze pokud se věnuji druhým psům jsem nucena ho většinou zavřít do kotce. Je totiž nesmírně snaživý a tak pokud vysvětluji někomu tunel, proběhne ho během chvilky desetkrát s výrazem „Co ztrácíte čas, to je nuda“. Můj muž měl, jako drtivá většina majitelů, ve zvyku neustále psy hlídat, volat je k sobě, mít je u sebe. Dnes už mlčí a mlčky se bojí a trpí, ale ví, že je správné si jich nevšímat. I proto mám tak ráda agility. Na závodech zde pobíhají a hrají si na volno puštění mírumilovní a šťastní psi, agresivního psa jsem snad ještě nezažila. Věřte mi, psi se shodnou spíše než my lidé, bohužel. Nekažme je.

Stanislava Jansová
Kontakt: +420 608 126 211, amarion@faraonskýchrt.cz