Mezinárodní, Národní + Klubová výstava
(CACIB + CAC + Club CAC-QC)

3x Estoril  - Portugalsko (Portugal )  25. -  27. srpna  2006 (August 25th - 27th)

Updated: 5.9.2006

* Klubová výstava IX. skupiny FCI s udělováním CAC-QC - 178 psů / Club dog show IX. group FCI
* Národní výstava - CAC: 764 psů / National dog all breeds show 
* CACIB: 833 psů / International dog all breeds show 
* V katalozích se objevilo 19 různých číňánků / 19 chinese crested dogs in these three catalogues
* Stránky Portugalského Kennel Clubu +  kompletní výsledky všech plemen / full results 
* Doprava: letecky Praha - Lisabon (3 hodiny, přímý let), mezi Lisabonem a Estorilem (25 km) autem s pomocí GPS
* Ubytování: Novotel v Lisabonu, pes ubytován zdarma, za hotelem ideální park na venčení v blízkosti policejní stanice
* Místo výstavy - městečko Estoril asi 25 km od Lisabonu, časový posun o 1 hodinu zpět!
* Venkovní výstava v parku přímo před vyhlášeným Casinem v Estorilu / out door show in fornt of the Casino Estoril
* Občerstvení k dispozici v jednom stánku, místní kuchyně, balené nápoje
* V katalogu rozhodčí (Judges from abroad): Ronald Menaker (USA), David McHale (GB), Valerie Foss (GB), Harry O´Donaghue (IRL), Arne Foss (N), Knut Ardensen (N), Goran Bodegard (S), Brigitte Müller (D), Rajko Rotner (SLO), Giuseppe Alessandra (IT), Mr. Mário Knoll + Mrs. Ana Beatriz Knoll (BRA), Gabriele Wodak (A), Monique van Brempt (B) + portugalští rozhodčí
* Výstava patří mezi prestižní akce, kam se svým stánkem a materiály přijíždí osobně šéf novin Our Dogs z Anglie pan Vince Hogan
* Cody z Haliparku dostal 45. CACIB, 95. CAC a 10. umístění ve finále IX. skupiny FCI (mimo dalších 27 umístění na 1. - 3. místě) a je jen růček od 50. titulu BOB... Ke splnění podmínek šampionátu Portugalska mu chybí už jen 1x CAC-QC. Mimo to získal BOB od další rozhodčí z Velké Británie - Mrs. Valerie Foss!

Do Lisabonu jsme zavítali na tři výstavy v jeden prodloužený víkend nalákáni jmény nám většinou neznámých, leč tím pádem zajímavých rozhodčích a možností případně získat povinný CAC-CQ na klubové výstavě. Byla jsem rozhodnutá to zkusit, a když se nám nezadaří, šampionát bych už s Codym jednoduše nedojížděla. Všechno bylo otevřené a nás čekalo šest dní v prosluněném Portugalsku. Zatím jsme tu byli jen na Světové výstavě v Portu v roce 2001 s Gessi Modrý květ, tehdy ještě ve třídě mladých. Tehdy to byl náš historicky první let letadlem se psem. Teď se sem letěl podívat Codýsek, který už je téměř vzduchoplavcem... inu, doba pokročila a to, co se nám před pěti lety zdálo jako naprosto nemožné, je dnes téměř naší rutinou.

Přímý let z Prahy do Lisabonu se společností TAP v rámci Star Aliance (odbavení v Praze proběhlo bez problémů) byl zakončen luxusním vyhlídkovým letem nad celým Lisabonem a poněkud divočejším přistáním s turbulencemi v Lisabonu, jehož příčinou byl silný vítr nad pobřežím Atlantiku. Cody ve své přepravce (tentokrát připoutané na sedadle neboť bylo volněji a posádka chlupatého hosta uvítala se zájmem) zvládl let bez problémů jako vždy a chutě vyrazil letištními halami vstříc novému dobrodružství. Vypůjčeným autíčkem jsme po drobném zaváhání nad mapou dojeli k hotelu Novotel a ubytovali se. Názvy ulic jsou tu několika řádkové a při navigaci je potíž je vůbec přečíst, natož rychle najít na mapě. Značení silnic je pro nás dost nepřehledné, Lisabonem vede několik dálničních spojek a okruhů mezi dálnicemi A1, A2 a A5. Hotel stál přímo pod přistávací dráhou letadel, takže jsme měli co sledovat. Okna byla odhlučněná tak dokonale, že přelétávající letadla vypadala až neskutečně. Večerní venčení znamenalo seznámení se silným větrem, který se stal naším denním průvodcem.

Páteční klubová výstava začínala ve čtyři hodiny odpoledne, od tří vydávali v kruzích čísla. Do Estorilu se lze autem dostat během asi 20 minut, Casino Estoril je značené a vyhlášené. Plocha přímo před Casinem byla pokrytá červeným kobercem, aby se společenským plemenům dobře běhalo. Kruhy byly odděleny jen nízkými reklamními "áčky", ceny (skleněnou tabulku pro BOB a keramika pro finalisty) nebyly na naše poměry nic moc. Važte si toho, když klub uděluje řadu pohárů. V zahraničí pak budete mnohokrát vděční jen za papírovou kartičku s titulem CAC! Katalog odhalil složení konkurence, jejíž počet (17) jsem znala z rozpisu zveřejněném asi týden před výstavou na portugalském webu. Silná a početná konkurence dorazila ze Španělska. Však jsme se naposledy potkali v Paříži před dvěma měsíci. Byla jsem docela zvědavá, zda rozhodčí budou mít jiné názory...

Na výstavu přijela i Monika Kupicová s maltézáčkem Paper Manem, který si přivezl 2x CAC ze dvou červencových výstav v Lisabonu (získal tam i BOG), čímž jsme měli o společnost v našem "českém koutku" postaráno. Maltéze posuzovala manželka "našeho" brazilského pana rozhodčího a oceněním V2, res. CAC hodně překvapila. Ukázalo se, že i pan manžel bude mít místy zajímavé úsudky. Codýsek šel na řadu úplně první, což mi tentokrát neumožnilo nijak taktizovat ve výstavním kruhu. Nasazovali jsme laťku a předvedení muselo klapnout na 100%. Cody také hned zabodoval. Když jsem se ho chystala dát na stůl, už jsem čekala jeho vtípek se samostatným vyskočením, který udělal nedávno v Szombathely. Ačkoli jsem byla ve střehu, stejně mě převezl! Pro změnu plavmo přeskočil reklamní áčko sponzora oddělující kruhy a tak na mě ze sousedního kruhu  koukala rozesmátá hlavinka s dotazem, jestli jeho výkon náležitě pochválím. Nebyla jsem si jistá, zda pan rozhodčí takovou gymnastickou vložku ocení, ale nezbylo mi než zavelet HOP!, přivítat šťastného Codýska zase u nás v kruhu a dát ho na stůl. Tou dobou už se bavil i vedoucí kruhu a diváci kolem kruhu. Panu rozhodčímu jsem se omluvila, že psík má prostě rád agility... Škoda, že to Hanuš nestihl nafotit. Prohlídka na stole proběhla dobře. Na pokyn rozhodčího jsem dala  psíka ze stolu a čekala na vyzvání, co máme udělat dál. "Up and down prosím a pokuste se tentokrát zůstat v našem výstavním kruhu", požádal mě s pobaveným úsměvem pan rozhodčí. Slíbila jsem, že to zkusím a slib jsme s Codym splnili, což nám naštěstí přineslo důležitý CAC, bez kterého by nemělo smysl portugalský šampionát dál pokoušet. Fenky labutěnky byly typově hodně rozdílné, ale vůbec ne nepohledné. Hodně se mi líbila Ahida, ale ani Maria Calas nebyla špatná. Potíže se našly v nesení ocásků, ale jak jsem v zápětí zjistila, na to se v Portugalsku moc nehraje...  Naháči také nebyli typově shodní, ale žádný jedinec nebyl vysoký. Pravdou je, že bych v pátek na klubové výstavě titul BOB dala Patienci, na pohyb třeba i Cubbie Phan, ale vítězi za dané situace nikoliv. Leč pana rozhodčího asi zaujaly puntíky a k údivu kde koho pak dal psa i na druhé místo v Best in Show, kde se to hemžilo nádhernými zvířaty.

BIS vyhrál pudl vedený známým španělským rozhodčím a hned v pátek jsem v davu slyšela, že tentýž pes vyhraje v sobotu BIS na Národní výstavě, což se také opravdu stalo. V davu nevybraných zmizel nádherný lhasa apso (to byl můj jasný a nepřehlédnutelný favorit na BIS), pěkný královský bílý pudl, francouzský buldoček, bišonek a další. Výsledek byl pro mě překvapením a vůbec se neshodoval s mým tipem. A to jsem ještě nevěděla, kolika dalších zábavných momentů se dočkáme... A abych nezapomněla, také jsem na klubovce stihla zafušovat do řemesla profesionálním handlerům, když mi španělský majitel svěřil na předvedení o BOB svého mladého tibetského teriéra... :)) Výstava končila kolem 23 hodiny...

Sobota nám začínala v pohodě kolem desáté, protože na řadu jsme měli podle časového rozpisu přijít až kolem jedenácté hodiny. Nakonec to bylo ještě později. Ráno jsem si stihla zakoupit zajímavou anglickou příručku o vystavování a chutě jsem jí přelouskla, neboť nás měla posuzovat anglická rozhodčí paní Valerie Foss. Až teď, při psaní tohoto článku, jsem si o ní vyhledala pár informací. Je specialistkou na plemena retrívrů, napsala o nich dvě knihy a patří mezi takové kapacity mezi rozhodčími, že byla přizvána k posuzování na věhlasné americké Westminsterské výstavě šampionů 12. a 13. února 2007 v Madison Square Garden! No, dodatečně mi to krapku vyrazilo dech. Ještě že jsem to nevěděla předem! Řešila jsem jen jediný problém. Codýsek šel na řadu úplně první, protože variety jsou tu oddělené a labutěnky jdou první, a tak jsem neměla od koho "opisovat" co udělat s ocáskem. Omrkla jsem alespoň některá předchozí plemena a rozhodla se riskovat. Ocásek jsem nakonec v postoji dala Codýskovi nahoru tak, jak je zvyklý. Ono mu to totiž víc sluší :)) Předvedení v kruhu proběhlo přesně podle anglické příručky, včetně místa postavení, stání i směru pohybu. Jo, Angličané, to je pevný systém. Asi dvakrát jsem si musela pečlivě srolovat vodítko do ruky, aby mi neplandalo u zápěstí. Pak vzorné obcházení stolu na protilehlou stranu od paní rozhodčí, Codýskův úsměv a jupíí, máme CAC! To těžší nás ale teprve čekalo. Ve větru jsem se snažila udržet Codyho v jakžtakž učesaném stavu, ale byla to bitva. Jakmile byly doposouzeny osrstěné feny, zavolali nás znovu do soutěže. Prý o nejlepší labutěnku, ve které šel Cody proti fence Maria Callas. A uspěl...

Do našeho seriálu o vystavování... komentář najdete na fotkách...

 

V dalších třídách se posouzení odehrálo zcela podle mého očekávání a zvítězil High Coton a Patience. U nich o lepšího naháče zaslouženě uspěla HA fenka. Pak se ale ukázalo, lépe řečeno vedoucí kruhu to konečně zjistila, že se zadává jen nejlepší pes a nejlepší fena, čímž se první dvě soutěže staly pouze symbolickými. O nejlepšího psa se sešel High Coton s Codym a Patience s Marií. Stejně jako včera proti sobě stál puntíkovaný naháček a labutěnka, jen pejska tentokrát nevedla v soutěži majitelka (ta vsadila více šancí na fenu), ale někdo jiný. Po kolečku v pohybu, postoji a přezkoušení povahy i reakce měl Cody jasně navrch a paní rozhodčí nám pogratulovala. U fen zvítězila Patience a Codýska čekalo utkání o vítězství plemene s letošní krásnou vítězkou šampionátu de France v Paříži (a nejen to!, jak jsem nastudovala na stránkách stanice Della Castafiore, soutěžící psi mají předlouhou řadu titulů včetně mnoha amerických !). Paní rozhodčí nás nechala oběhnout jediné kolečko, postavit nás a... podala mi ruku! Cody vyhrál nesmírně cenné vítězství v hodnotné konkurenci a u Angličanky. Měla jsem velikou radost. Mnohdy není ani tak důležitý titul sám, ale spíš jde o to, kdo ho zadá a v jak náročné soutěži. Tohle vítězství řadím k těm, kterých si vážím. Skvěle uspěla v nedalekém kruhu i Monika s maltézáčkem a tak jsme se mohly chystat do odpoledního finále obě. To, že se nám podařilo obléknout se do kostýmu a šatů stejné barvy, byla neuvěřitelná náhoda. Kdybychom se o to pokoušely plánovaně, určitě by se to nepovedlo. Takhle jsme nastupovaly do kruhu jako "dvě Češky v lososovém". Perličkou bylo, když se mě vedoucí přípravného kruhu asi třikrát ptal, co že je Cody za plemeno a portugalský rozhodčí ho přešel úplně. Monika se dostala šťastně mezi sedm nejlepších, ale stupně vítězů patřily podle očekávání domácím. Už předem jsme věděli o koho půjde a žádná překvapení se nekonala. Viděli jsme řadu krásných psů, ale občas nám nad finálovými výběry i rozum zůstával stát...

V neděli  jsme přišli na řadu hned v půl desáté po pěti maltézáčcích, kde se opět konala šachová partie. Monika skončila ve své třídě zase druhá, ale vítězného psa nakonec o BOB porazila fena. Každý den vyhrál u maltézů BOB jiný jedinec. Ranní vítr foukal tak silně, že brát kartáč do ruky téměř nemělo smysl. Jakmile jsem pak Codyho postavila na stůl, kde fičelo ještě víc, byla to hotová kalamita. Ještě že je Cody labutěnka a jeho hedvábná srst se pěkně vznáší. Paní rozhodčí van Brempt to nevadilo. Napsala mu krásný posudek a stihla i proškolit hospitanta v kruhu o vzhledu labutěnek. Jak se ukázalo, majitelé v neděli taktizovali a řady konkurence neuvěřitelně prořídly, takže v každé třídě byl každý jedinec sám. I tak došlo ke změnám u držitelů titulů. Patience odešla jen s CACem, Cody se sešel o CACIB s nahatým šampionem a u fen vyhrála šampionka. Za dané situace to bylo pro Codyho trochu ulehčení situace a na CACIB i BOB měl cestu otevřenou. Nic se ale nedá vědět předem! Oba tituly si ale náš šikulka statečně vyběhal... Až později jsem se na webu dočetla, že nedělní absence tolika psů byla nezbytná pro splnění šampionátů a titulů interšampionů u zbývajících psů. Odpolední soutěže nám poskytly nečekanou zábavu. Přestože šlo o mezinárodní výstavu, navíc za přítomnosti světového kynologického tisku a novinářů, děly se tu zajímavé věci. Díky letošní výstavě v Seville jsem už trošku zorientovaná v obličejích handlerů a vystavovatelů na stupních vítězů. V řadě případů je jednoduše známo, jak soutěž dopadne a portugalští přátelé mi to také často předem řekli. Nejznámějším a nejčastěji vyhrávajícím plemenem jsou tu krátkosrsté čivavy známého španělského chovatele Josého Requeny ch.s. Gibeltarik.Snad je to i díky populární písničce "Čivava", kterou vítězům vždycky zahrají. Ohrádka plná temperamentních čivav je ohromnou atrakcí pro návštěvníky. V sobotu vyhrála čivavka BIS junior, ale bylo to vítězství, o kterém jsem opravdu nebyla přesvědčená. Nenosila ocásek, kloudně neudělala krok a po zbytku kruhu jí donesli... V neděli to nebylo o mnoho lepší. Stejně tak jsem viděla jinak výsledky například chovatelských skupin na páteční klubovce, kde byli podle mě papilonci výrazně lepší. Tím nechci říct, že bych jim nefandila. Naopak. Ale jméno tu zjevně dělá víc, než někdy samotný pes. Tak si zapište za uši, že s takovou konkurencí se pak nedá vůbec bojovat a nebuďte smutní, až v těchto jižních krajích nedosáhnete na stupně vítězů, i když jste na to jinde zvyklí. Například sobotní rozhodčí pro BIG IX. portugalský Pedro Albergaria mě hodně pobavil. Postavil se před nastoupené psy a jeho první prohlídka začala výhradně tříděním obličejů vystavovatelů. Znám - Neznám - Musím vybrat - Asi bych měl... Pak přejel řadu očima znovu a díval se po psech, aby k obličejům přidal správná plemena. Výběr sedmi finalistů udělal rovnou, bez jakékoliv prohlídky. Monika měla štěstí, že v červenci v Lisabonu vyhrála IX. skupiny díky rozhodčí Jolandě Magal a dostala se na stránky časopisů. šla do výběru jako předposlední. Tři místa a vítěz ale byli známí. Píšu vám to podrobněji proto, abyste pochopili, proč si tak moc vážím jakéhokoliv úspěchu svých psů v zahraničí a toho finálového mnohonásobně. Dostat se s naprosto neznámým obličejem mezi "domácí" není snadné. Ještě že má Codýsek tak výraznou osobnost i atraktivitu. Bez těchto kvalit by byl jen tuctovým pejskem v davu finalistů.

První skupina FCI je v poslední době doménou nádherné bearded kolie (vítězka z Helsinek 2006). Tu bych já osobně nechala vyhrát BIS, ale i tady byly vidět jiné zájmy. Ve dvojce FCI vládli boxer, argentiská doga a dobrman. Trojka je v rukách westíka, jorka a bedlington teriéra, o čtyřku se dělí jezevčíci v rukou známých handlerů, v pětce vévodí opravdu nádherní výstavní sibiřští husky, v sobotu tu byl také luxusní aljašský malamut (nedělní byl o poznání méně kvalitní) a samojed, v šestce není jiného vítěze než basseta v rukou známého rozhodčího, za ním bígl a dalmatin, sedmička se kupodivu dost míchala bez čitelného favorita, osmičkovou čtveřici tvoří moc pěkný portugalský vodní pes, labradorský a golden retrívr a americký kokršpaněl, devítku pudlík s rozhodčím, lhasa apso, španělské čivavy, domácí maltéz... v desítce pak whipet, saluka a různí afgáni, obvykle ze stanice Khafka´s... (ti už se dali i na čínské naháče a další plemena...)

 
Sobotní BIS posuzoval Ronald H. Menaker (Chairman of the Board AKC), nedělní BIS Giuseppe Alessandra z Itálie. V sobotu bylo pořadí v BIS čtvrtá beardedka, třetí boxer, druhý portugalský vodní pes a vítěz husky (bylo to krásné finále), v neděli v BIS 4. whipet, třetí anglický buldok, druhý husky a vítěz westík (v konkurenci ještě beardedka, argentinská doga, jezevčík, basset, výmarský ohař, labradorský retrívr a lhasa apso). No, měla jsem o nedělním výsledku BIS z předvedené konkurence zcela jinou představu...

Nedělním výběrem mezi sedm nejlepších v BIG IX. skončilo pro Codýska naše velmi úspěšné účinkování v Estorilu. Se třemi CAC se pokusíme 29.10.2006 dokončit šampionát Portugalska na kvalifikační výstavě v Ribeira Grande na ostrově San Miguel (Azorské ostrovy). Už jsem to konečně našla na mapě :)) Snad nám štěstí a počasí bude přát...

V pondělí jsme se půl dne věnovali jen Codýskovi, který se vyběhal na volno dosytosti (sušené bylinky a bodláčky jsem z něj vyndavala půl hodiny, ale nenechte ho proběhout, když byl tak šikovný, že?), užil si sluníčka a pak velké hotelové postele, když jsme s manželem vyrazili poznávat Lisabon. Nemohli jsme chybět u sochy Ježíše Krista, inspirovaného sochou v Riu de Janeiru, kde už jsme byli. Projeli jsme právě 40 let starý most (ten kratší ze dvou Lisabonských) i centrum města s pěšími zónami a obchody, které připomíná naše pražské Příkopy. Můžete obdivovat sochy, parky, restaurace, malíře obrazů... Moc se nám tu líbilo. Lisabon je zajímavé město s prolínající se architekturou novodobou i původní. Jeronýmův palác jsme okoukli až při nočním osvětlení, když jsme večeřeli v části města zvané Belém. V úterý jsme nevynechali proslulé oceanárium s podmořským světem všech pěti světových oceánů. Až sem pojedete, čtyři hodiny jsou na prohlídku akvárií tak tak a stále je na co se dívat. Zdejší akvárium má výšku dvou pater a uvidíte pestrou sbírku mořských obyvatel tak, jako byste byli ve vodě s nimi. Strávili jsme tu příjemný odpočinkový čas a opakované návštěvě Portugalska se určitě nebudeme bránit.

Cestu domů nám ve středu ráno opět zpestřili pracovníci letiště. Kromě dlouhé fronty na odbavení slečna u přepážky usoudila, že s naším čtyřnohým cestovatelem není cosi v pořádku, zabouchla přepážku a odešla. Jak se ukázalo, zavolala svého nadřízeného aby nám vysvětlil, že přepravka je pro našeho psa příliš malá. Musí prý být tak velká, aby se v postavil a měl ještě dva centimetry místa nad hlavou. Vysvětlit pánovi, že má pravdu, ale pro přepravu psa v zavazadlovém prostoru, zatímco náš pes letí na palubě a přepravka má předepsané rozměry tak, aby se vešla pod sedadlo, pakliže máme psa rezervovaného a zaplaceného na palubu, to byl docela nadlidský výkon. Děkovala jsem nebesům za svou znalost angličtiny, která po patnácti minutách diplomatického vyjednávání přece jen slavila úspěch. Nadřízený kývnul a Hanuš mohl Codymu vybavit letenku na další přepážce pro nadměrná zavazadla. Pak už vše proběhlo bez problémů a po neuvěřitelně hladkém přistání jsme se po třech hodinách klidného letu vrátili do Prahy. To byl ale krásný víkend!

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Club show (CAC-QC)- 25.8. 2006 Rozhodčí/ Judge: Mr. Mário Knoll (Brazílie - Brazil)
CAC - 26.8. 2006 - Rozhodčí/ Judge: Mrs. Valerie Foss (Velká Británie - Great Britain)
CACIB - 27.8. 2006 - Rozhodčí/ Judge: Mrs. Monique van Brempt (Belgie - Belgium)
(pro fotky z norské databáze klikněte na podtrženou část jména psa / photos in CCD database  - click on the underline dog name)

Class	Dog	Club show 25.8.	CAC 26.8.	CACIB 27.8.	Owner
Powder Puff (PP)
P-TO	Ich. CODY z Haliparku	V1, CAC-QC	V1, CAC, Best male, BOB	V1, CAC, CACIB, BOB, 4.- 7. BOG	BRYCHTOVÁ, CZ
F-TM	Anna Bolena Della Castafiore	VD1 / Very good 1	V1-	VD1	T. Moreau, ES
F-TO	Ahida du Domaine de L´Hirondelle	VD2 / Very good 2	V2, res. CAC	absent	M.C. Berenguer, FR
	Maria Callas Della Castafiore	V1, CAC-QC	V1, CAC	V1, CAC, r. CACIB	A.M. Echeverria, ES
	Vavava Voom du Domaine du President	absent	absent	absent	J. Williams, FR
Hairless (HA)
P-TD	Billy Bad to the Bone du Domaine du President	absent	absent	absent	J. Williams, FR
P-TM	Poarott Kenvelo	V1	V1, Best junior	absent	A.P.M. Aguilar, PT
P-TO	Mister President of Roxy´s Pride	absent	absent	absent	J. Williams, FR
	Razzmatazz Beautiful Stranger	V2, res. CAC-QC	V2, res. CAC	absent	T. Cordon, FR
	Ritorna Vincitor Della Castafiore	V3	V3	V1, CAC	T. Moreau, E
	Woodlyn High Cotton	V1, CAC-QC, Best male, BOB, res. BIS	V1, CAC	absent	T. Moreau, E
	Woodlyn Redhot Chocolate	xxx	absent	xxx	T. Moreau, E
P-TS	Woodlyn Redhot Chocolate	V1	xxx	V1, res. CACIB	T. Moreau, E
F-TD	Bisou du Domaine du President	absent	absent	absent	J. Williams, FR
F-TM	Razzmatazz Snowdrop	V1, Best Junior	V2	absent	T. Cordon, FR
	Amalia das Sete Quintas	xxx	V1, Best junior	VD1	N.L.S. Feliciano, PT
F-TO	Patience Della Castafiore	V1, CAC-QC, Best female	V1, CAC, Best female	V1, CAC	T. Moreau, E
	Zulajda Pink od Chlpíků	VD2	xxx	xxx	P.C. Sitges, E
F-TS	Woodlyn´s Chicago Cubbie Phan	V1	xxx	V1, CACIB	T. Moreau, E
More CCD photos ...
Ich. CODY z Haliparku
Maria Callas Della Castafiore
Razzmatazz Beautiful Stranger
Ritorna Vincitor Della Castafiore
Woodlyn High Cotton
Razzmatazz Snowdrop
Patience Della Castafiore

Pozn.: CAC se ve třídě šampionů v Portugalsku nezadává
Pozn.: pro splnění podmínek šampiona Portugalska je od 1. ledna 2006 potřeba 4x CAC, z toho ale 2x na výstavě s CAC-QC a z nich jedno na klubové a druhé na mezinárodní výstavě se zadávání CAC-QC (těch je jen pár do roka, letos byly CACIBové s CAC QC tři a jedna CACová pro IX. FCI).

Sunday CACIB 27.8.:
Finale BOG IX. FCI: 4.-7. place Ich. Cody z Haliparku (PP) - judge: Mrs. Monique van Brempt, B

30.08.2006 - výsledky bez záruky! text: Libuše Brychtová, foto: © Hanuš Brychta