Národní a mezinárodní výstava (CAC + CACIB)

Mallorca - Španělsko (Spain)  - 13. + 14. května 2006 (May 13th+14th) 

Další vítězný víkend ... (aktualizováno 3.6.2006)
* 1x National dog show + XXV. International dog show in Palma de Mallorca 
* 428 psů v sobotu i v neděli / 428 dogs in the catalogue
* 4 a 4 přihlášených číňánků / 4 + 4 chinese crested dogs
* Doprava: letecky Praha - Barcelona (2,15 hodiny) s ČSA, Barcelona - Palma de Mallorca (30 minut) se Spanair
* Místo výstavy - Sportovní hala SON MOIX - / the show ground the Sport Palace Son Moix in Palma
* Přečtěte si také naše dvě loňské reportáže: Mallorca CAC 2005, CACIB 2005
 * V katalogu například rozhodčí (Judges from abroad): Guiseppe Alessandra (IT), Vincent O´Brien (IRL), Dick McKoy (GB), Hans Müller (CH), Enrique Filippini (Argentina)
 * Kompletní denní časový rozpis plemen se přesně dodržuje, můžete se na něj spolehnout
* Výstava začíná v 10 hodin (tenhle údaj nikde nenajdete!), finálové soutěže od 16.00
* Ceny 2006: za výbornou kovová medaile, za CAC + CACIB velké skleněné talíře, sošky psů nebo zarámované poštovní známky se různými plemeny psů, za BOB (Best of Breed) skládací židličky. Stříbrné poháry a misky na postavci za umístění ve finálových soutěžích.
* Dole na stránce zážitek z cestování psa letadlem !

Co by vás mohlo zaujmout?
* Zdá se vám výstava počtem psů malá a bezvýznamná? Nenechte se zmást! V katalogu se to hemžilo šampiony a vítězi Best in Show!
* V sobotu stáli na stupních vítězů v IX. skupině FCI hned tři vítězové BEST IN SHOW najednou! Labutěnka, pekinéz a bišonek
* V soutěži se sešli dva zástupci naší stanice z Haliparku! Přijela totiž i Juraja z Haliparku (Paris) a udělala nám velikou radost.
* Cody zabodoval v Best in Group jako minulý rok Gessi Modrý květ jen v opačném pořadí výstav!
* Naše milá kamarádka Monika Jurčovská slavila se svým téměř 12letým ale stále naprosto úchvatným středním kníračem pepř a sůl Ich. Hosszubereki Csaszar Gamma (Athos) další ohromný úspěch. Athos vyhrál na Mallorce 2x BIG a ještě res. BIS na národní výstavě! Moc a moc blahopřejeme Monice, Alvarovi i stanici ze Záhrabské !
 * Naprosto nečekaně se mi splnil další sen. Codyho posoudil (a dokonce určil vítězem BIG!) argentinský rozhodčí Enrique Filippini, který je mimo jiné vyhlášeným rozhodčím pro IX. skupinu FCI a od roku 1993 posuzuje na většině světových výstav po celém světě! Vídáme ho na nejprestižnějších akcích (samozřejmě na světovce v Rio de Janeiru a také v Buenos Aires). V obklopení profesionálními americkými handlery pro nás byl vždycky tak nedosažitelný... a Cody získal další ocenění od rozhodčího ze světové špičky.

Codýsek cestovatel
Na Mallorku jsme se vraceli přesně na den po roce a s příjemným očekáváním, jen místo nahulky Gessi Modrý květ jsme cestovali s labutěnkou Codym z Haliparku. Po loňské zkušenosti jsme byli klidní před leteckou přepravou a všechny dosavadní zkušenosti s balením kufrů nám také ulehčily práci. Přihlášení Codyho a veškeré vstupní procedury včetně potvrzení o přijetí na výstavu, které jsem si raději e-mailem vyžádala, se nezměnily. Jen propozice, internet a letáčky ozdobil obrázek anglických bassetů, kteří vystřídali loňské čínské naháče. Rezervovaný jsme měli opět hotel Horizonte a hodně jsme se tam těšili. Codýska jsem před cestou nekoupala, naopak letěl v srsti ošetřené olejem, aby si jí v přepravce a cestou příliš nepoškodil. Obvyklou leteckou přepravku jsem mu vystlala dekou s vysokým chlupem a psí šampion se mohl vydat zase do světa. Za chvíli trumfne v počtu nalétaných "mailí" i Gessinku.

Odbavení i let z Prahy do Barcelony s ČSA proběhly poklidně, přestože letadlo bylo plné a Cody musel zůstat i s přepravkou pod sedačkou. Po letišti se psík pohybuje na vodítku, abych ho nemusela nosit, a pěkně si protahuje nožky před další částí letu. V letadle společnosti Iberia jsme se dočkali milého překvapení v podobě pozorného stevarda, který mi přišel nabídnout, abych si s Codym sedla více dopředu, kde byla tři volná sedadla. Přepravku jsem tak mohla připoutat na sedačku a oba jsme si s Codym vychutnali půlhodinový let na Mallorku, kde nás přivítal sluníčko a 24°C. Vypůjčení auta od společnosti Avis se loni ukázalo jako užitečné a tak jsme ho letos zopákli. Známou cestou podél moře, kolem vyhlášené katedrály a přístavu jsme do hotelu trefili raz dva. Přivítala nás příjemná recepční, které jsem po vyřízení nezbytných formalit předestřela speciální přání. Potřebovali bychom pro našeho šampiona pokoj, v němž není v koupelně sprcha na zdi (jako byla loňský rok), ale takový, kde jde sprcha sundat, abychom mohli pohodlně koupat. "Jejda, takový pokoj asi nemáme", odvětila příjemně a ku cti jí musíme přičíst fakt, že se pro jistotu ještě zeptala kolegy, zda tomu tak opravdu je. Nebesa se smilovala, protože v jednom z křídel budovy byly koupelny zařízeny tak, jak jsme potřebovali. Pravda, pokoj byl čtyřlůžkový místo dvoulůžkového, takže si Cody hověl na vlastním ohromném letišti, ale účelu bylo dosaženo a Hanuš nemusel absolvovat koupání spolu se psem, jak tomu v horších případech bývá. Pobyt nám tedy začal výtečně. Neméně skvělá byla naše večeře v přístavu, kde jsme neodolali rybím specialitám a ani atmosféře nočního života ve městě. Turistická sezóna naštěstí teprve vypukne. 

Sobota - Národní výstava o Pohár města Palma de Mallorca - 13. 5. 2006
Díky zkušenostem z loňska jsme věděli, že na výstaviště stačí přijet na desátou hodinu a bylo víceméně jasné, že naše plemeno nepůjde na řadu dříve jak v poledne. Ráno jsme se tedy královsky nasnídali a s vyhlídkou na moře začali den. Pak jsme vykoupali a vysušili Codýska, přičemž mi kromě fénu pomáhalo i španělské sluníčko. Pejsek vypadal nádherně a protože na výstaviště to máme jen 4 minuty jízdy autem, srst se mu v jeho rozkládacím domečku vůbec nepomačkala. Po přejímce jsme si našli místo na tribuně stadionu, Codýsek byl usídlen v klidném koutku a my jsme měli čas zajít se přivítat s Claudií a naší Jurajou z Haliparku (Paris). Malá nejprve zareagovala na Hanuše a pak už v rámci poskakování a jásotu olízala i mě. Jestliže jsem z ní byla nadšená z fotek, které mi Claudie posílala, pak skutečnost předčila všechna má očekávání. Sněhově bílá fenečka má jen pár béžových chloupků na zádech, vztyčená ouška, černý nos i oči, je ideální výšky (29 cm) a síly kostry, má pěknou hlavu i typický pohlavní výraz. V pohybu jsem jí viděla až za chvilku a s Hanušem jsme se shodli, že tohle naše "psí dítě" má velkou budoucnost. Claudie se jí všestranně věnuje, dokonale pečuje o srst i o kondici a profesionálně vystavuje. Stručně řečeno, Paris bude jednoho dne španělskou výstavní hvězdou, o které se bude mluvit.

Oba dva další číňánky jsem znala z Luxembourgu, ale první den nedorazili. Až v neděli jsem se dověděla, že je jejich majitelka na národní výstavu ani nehlásila, protože si s manželem užívali na Mallorce týdenní dovolenou a na mezinárodku "si zaskočili" jen tak, aby něco viděli. Fenečka prý nebyla v ideální kondici a tak s nimi ani nepřicestovala. Contender je nádherný pes, na kterém nevidím chybu. Zatím je ale mladý a zrovna prochází fází, kdy prostě odmítá nosit ocásek nahoru. Až ho jednou zvedne, nebude k poražení. Tak se stalo, že jsme si v sobotu užili jen souboj "Haliparků" a neděli trojboj dva mladí a Cody.

Pohled do katalogu nabídl sice jen něco přes 420 psů, ale z obvyklé španělské špičky tu nechyběl téměř nikdo. Potkali jsme tedy smečku španělských chrtů galgo ze stanice de Valle Estrella, kteří vyhrávají stále a téměř vše. Přijel vítěz Best in Show v Seville čau-čau Chinabear Fables N Fairy Tales, vítěz dalšího španělského Best in Show americký pekinéz Goodtime´s Tango Argenttino, viděli jsme úchvatné sibiřské husky ze stanice Winterfrost´s. Nechyběla ani bearded kolie vítězka mnoha BIS Firstprizebears Broodway, ve Španělsku velmi dobře známý a tituly ověnčený střední knírač pepř a sůl Ich. Hosszubereki Csaszar Gamma Moniky Jurčovské, nadchli mě malí knírači, zejména u černých jsem si našla favorita, ohromnou popularitu mají angličtí buldoci (24 v katalogu). Trojice westíků ze španělské stanice Alborada také pravidelně obsazuje nejvyšší stupně vítězů včetně BIS a dech mi vyrazili výjimečně nádherní jorkšírští teriéři. V. skupina FCI neměla kromě čaua a haskounků favority (soutěžila v ní jen 4 plemena!). Lovecká "šestka" měla zástupce jen v pěti anglických bassetech a třech bíglech, takže organizátoři ušetřili v BIGu na pohárech. Sedmička ve složení 1x německý ohař, 13 bretaňských španělů, 11 pointrů a 2 angličtí setři (počítám jedince mimo dorost). Však jsem vám loni psala, že lovecká plemena tu mají mizivou konkurenci. To ale nejde tak úplně říct o 14 labradorech a 14 golden retrívrech, když VIII. skupinu FCI doplnili 3 angličtí a 3 američtí kokři + 5 španělských vodních psů. "Naše" devítka opět nezklamala. Psů v ní sice nebylo extrémně mnoho, ale kvalita předčila kvantitu u vybraných plemen velmi výrazně. Vítězného pekinéze už jsem zmínila, do špičky patří coton de Tuleat Aurora de la Domaine de la Rouviere pod vedením Claudie Nowak, bišonci Reginy Belstad, jejíž mladý bišonek Petit Ami´s Viking získal letos na Cruft´s titul Reserve Best dog!, pohlední byli lhasa apso z chs.s. Liyuan, Českou republiku reprezentoval shih-tzu Ch. Lashalimar Reddy for Hollywood (nebýt jeho, plemeno by tu úplně chybělo), kterému gratulujeme k titulům. 11 čivav tentokrát postrádalo účast Pepeho Requeny a tak se hvězdy nekonaly, francouzští buldočci ani mopsové mě extrémně nenadchli, zajímavý byl importovaný boston teriér Kc´s Black Storm of De Los Azores. Skupinu doplnil havanský psík a pudl. Desítka obsahovala jednoho afgána, jednu saluki, 3 barzoje, 9 španělských galgů a 7 whipetů. Za zmínku ještě stojí početně obsazení boxeři (19) a 8 šarpejů. Snad budete mít obrázek jakž takž úplný. Dodat ale musím fakt, že na rozdíl od Čech je řada psů v rukách profesionálních handlerů nebo velmi zkušených chovatelů či majitelů. To vše je doplněno o čím dál větší a profesionálnější propagaci stanic i psů v kynologických časopisech (Dog´s show a Todo Perros) a o zviditelnění nejlepších španělských chovatelů a dostatek prostoru pro fotografie obvykle všech tří umístěných z každé skupiny FCI včetně rozhodčích a jejich jmen.

Asi tři týdny před výstavou pořadatelé změnili jméno rozhodčího pro IX. skupinu. Původně nás měl v sobotu posuzovat Sergio Montesinos ze Španělska, který ale musel účast odříct a pořadatelé pak k mé veliké radosti delegovali Enriqua Filippiniho z Argentiny. Skoro se mi při přečtení  téhle změny zatajil dech. V Americe v Riu de Janeiru před dvěma roky i loni v Buenos Aires jsem byla svědkem toho, s jakou úctou se kolem tohoto rozhodčího vystavovatelé pohybují a jak známou osobností je. Od roku 1993 pravidelně posuzuje na většině světových výstav a to včetně soutěží Best in Show, přičemž devátá skupina FCI patří k jeho "parádním" disciplínám. Je zvyklý na profesionální předvedení psů, což mi usnadnilo výběr šatníku (kostým, tričko, nízké boty) a výstavní styl, kdy se pes musí před rozhodčím zastavit sám na volno a zůstat ve výstavním postoji. Náznak nejistoty v povaze či strachu nepřipadají pro psy s titulem v úvahu. Měli jsme se seznámit s rozhodčím, o kterého se pořadatelé perou a který si může výstavy vybírat. Karty byly rozdány.

V sobotu jsme se s Claudií včas připravily k výstavnímu kruhu. Sympatický vedoucí kruhu si mě pamatoval z loňska a přišel okouknout Codýska. Paris měla jako juniorská slečna přednost před psem ve třídě otevřené. Postoj na zemi, pak na stůl. Tady si rozhodčí nejprve poodstoupil, nechal handlera, aby dal psa do ideálního postoje a věnoval mu pozorný celkový pohled. Musím říct, že tohle je jeden z momentů, který mám opravdu ráda, protože dřív, než rozhodčí psa dostane do rukou, nechá na sebe zapůsobit jeho celkový dojem a výraz, udělá si na něj komplexní názor, který mu posléze buď zůstane nebo jej přehodnotí. Při prohlídce byl pan rozhodčí jemný i když posuzoval hodně rukama. Paris ustála svou první výstavu skvěle a na zemi běhala jako princezna. Panu rozhodčímu se moc líbila. Codýska jsem nechala, aby stál na stole sám. Zvládl to hravě. Pak už jsem jen obcházela stůl tak, abych rozhodčímu nebránila ve výhledu a naopak udělala Codymu svým tělem tmavší pozadí. Zadání CAC po proběhnutí kruhu na sebe nenechalo dlouho čekat a o BOBíka si zaběhali dva odchovanci stanice "z Haliparku" společně. Pariska měla z přítomnosti Codýska takovou radost, že jí měla Claudia plné ruce, ale přesto jí za její veselost zcela správně odměnila. Než jsem se nadála, měl Cody titul BOB od dalšího věhlasného posuzovatele. Byla jsem z toho tentokrát tak šťastná, že jsem jako ve snu odpelášila z kruhu a úplně zapomněla na obvyklou fotku rozhodčího s vítězem BOB. Díky vedoucímu kruhu i vstřícnosti pana rozhodčího jsme jí ale zvládli udělat o něco později.

2005 - Ich. Gessi Modrý květ +  2006 - Ich. Cody z Haliparku

Na odpolední soutěže připravili pořadatelé četné poháry a před samotným finálovým programem mohli diváci sledovat ukázky agility. Finále tu začíná netradičně nejprve soutěží skupin FCI. Protože některé byly jen málo obsazené, došla na nás řada poměrně brzy. V přípravném kruhu jsem omrkla konkurenci. Bišonek, cotonek, pekinéz, možná lhasa apso. To bylo moje mínění na stupně vítězů. Cody naběhl do kruhu raketovým způsobem a jak mi později prozradil Hanuš, pan rozhodčí Filippini (ano, právě on posuzoval i naší skupinu!) se na něj díval až do chvíle, než jsme se zastavili na opačné straně haly. Možná čekal, jestli po pár metrech předvedení nevypustím. To bych ale nesměla vodit "běhavého" Codýska... Všichni psi dostali pokyn k pohybu jednotlivě tam a zpět, ale jen přes širší stranu haly. Pak pan rozhodčí vybídl jasný gestem diváky, aby všem finalistům zatleskali (tak se to v Americe na show dělá) a poslal nás všechny najednou do pohybu po kruhu. Codymu málem nestačila hala. Vyhlašování pořadí je tady. V duchu jsem si hýčkala myšlenku, že kdyby náhodou padlo třetí místo na nás, bylo by to skvělé. Třetí ale skončil bišonek! Druhé místo neuvěřitelně osrstěný pekinéz. V tu chvíli mě napadlo: "Propána koho tedy nechá vyhrát, když už jsou mí dva největší favorité na stupních? Cotonka? Lhasu?" Bylo hodně těžké vytušit ze španělštiny moderátora, že se mluví o nás a chvilku mi trvalo, než jsem to vzala jako fakt. Pomohla mi Claudia, která stála s cotonkem vedle mě. "Gratuluju! Tak běžte vítězové!" Teprve pak se s rozradostněným Codýskem vydávám přes halu ke stupňům vítězů. V půlce cesty na nás čeká pan rozhodčí a se širokým pobaveným úsměvem mi podává ruku a opravdu srdečně nám blahopřeje. Po páté v řadě za sebou stojí Cody na stupních vítězů v BIG nebo BIS. Je to vůbec možné? Stále uvažuji o tom, jak se nám to vlastně děje a zatím dostávám stejnou odpověď: "Nevím". Výstavy mě baví, léta jsem si přála být stejně dobrá jako mnozí jiní, kteří vyhrávali skupiny FCI a teď, když mezi ně vcelku intenzivně patříme, najednou nejsem schopná poradit ostatním, jak toho dosáhnout. Snad na to časem přijdu a pak to určitě najdete v našem seriálu o vystavování (právě vycházejí úplně nové díly v časopise Planeta zvířat).

V sobotním Best in Show jsme byli pro parádu, protože mezi místní profíky a sbírku známých vítězů BIS opravdu nebylo možné se vejít. Mám ale radost, že se Cody pěkně předvedl a u italského rozhodčího Guiseppe Alessandra ani u diváků si rozhodně netrhl ostudu. Stál sám, držel sám i ocásek a celou dobu se usmíval. První nádherný den máme za sebou a na hotel vezeme stříbrný pohár...

Večer jsme se sešli s Monikou, Alvarem a jejich přáteli (profesionální handler tolik úspěšné bearded kolie a dalších psů) na večeři v pizzerii. Už jsem po roce zapomněla jak skvělou tu mají mozarellu a jak moc mi tu chutnala pizza. Teď se mi pocit vrátil jako mávnutím kouzelného proutku a já si umínila, že kvůli pizze a mozarelle sem určitě přijedeme znovu. Náš půlnoční návrat do hotelu doprovázel měsíc v úplňku a jeho třpyt na moři vytvořil dokonalou idylu. Znáte chvíle, kdy se čas kolem vás samou krásou jakoby zastaví a síla toho okamžiku vás donutí si říct: "Jsem tak rád(a), že jsem tady a teď? Přesně taková byla naše noc v Palmě de Mallorce.

Neděle - Mezinárodní výstava o Pohár S.M. El Rey - 14. 5. 2006
V neděli jsme naštěstí nemuseli brzy vstávat. Od pořadatelů jsem vyzvěděla, že půjdeme na řadu až ve 13.25. a z toho pramenil velmi volný program našeho dopoledne. Patřila do něj anglicky pomalá snídaně o několika chodech, vydatné venčení Codýska a posezení na hotelové terase na sluníčku, kdy jsme s manželem doplňovali zásoby energie po všem těžkém, co jsme v uplynulých třech týdnech absolvovali. Konečně jsme se zastavili, vydechli a mohli si v klidu zase říct, jak moc jsme rádi, že jsme spolu. Víc nebylo potřeba, protože si naše srdce řekla své i beze slov. Pod námi pulsoval život v přístavu, na silnici i ve městě, po obloze se proháněli ptáci i letadla a za nimi čněla do výšky na městem vyhlášená katedrála jako připomínka běhu času. Větřík profukoval tak příjemně, že nám ani nepřišlo, jak vydatně sluníčko olizuje naše tváře. Naštěstí jsme odpočinek zakončili před polednem a do hotelu se vrátili bez výraznějšího ožehnutí. Codýska jsem čerstvě profénovala, sbalila vše potřebné a v půl jedné jsme se rozložili na našem včerejším místě v hale. Z konkurence dorazili majitelé nahatého psíka, kterého jsem zahlédla před halou při venčení. Claudia už měla s Paris natrénováno a v kruhu nás posuzovala španělská rozhodčí Ana Mesto. Až později jsem pochopila, že pořadatelé tentokrát nic v naší skupině nenechali náhodě. O paní rozhodčí jsem slyšela různé zvěsti už letos v Seville, ale znáte mě, že na řeči nedám, dokud se o skutečnosti sama nepřesvědčím. Prý: "posuzování vůbec nerozumí, dává tituly podle obličejů a svým známým"... Nepřipomíná vám to něco? Buďte v klidu, děje se to na celém světě a jeden se všem nezavděčí.

Ke psům přistupovala pohledná paní rozhodčí poměrně rasantně a tak trochu hekticky, z čehož zejména u tříd mladých nebyli handleři nadšení. Stůl v klidu ze tří číňánků ustál jen Cody, ale i ten po mě vrhnul pohled s otázkou, jestli to ta paní fakt myslí vážně. Zatímco Contender po celou dobu vůbec nezvedl ocásek, Paris chodila vesele i po prohlídce na stole, která se jí také moc nelíbila. Titul nejlepšího mladého dostal naháček, BOB Cody. Mám ale dojem, že úplně jistá v kramflecích si paní rozhodčí u našeho plemene nebyla. Tentokrát jsme fotku s BOB zvládli rovnou a pak už se šli bavit s kamarády a užívat odpoledne až do čtyř, kdy začalo finále. Sbírka pohárů, jakou pořadatelé připravili pro jubilejní XXV. mezinárodní výstavu byla dech vyrážející... 

Až od Claudie jsem se dověděla, že BIG bude posuzovat opět naše dopolední rozhodčí. Bylo nad slunce jasnější, že pořadatelé nemínili riskovat loňský "malér", kdy jim BIG a dokonce res. BIS díky rozhodnutí zahraničního posuzovatele odvezl cizinec (naše Gessi Modrý květ) a vsadili na jistotu. V konkurenci chyběl pekinéz (v kuloárech znělo, že tohoto psa paní rozhodčí Mesto několikrát nechala odejít z kruhu bez titulu a proto k ní dnes ani nenastoupil), zato přišel pudlík a někteří zástupci plemen se maličko vyměnili. Jinak se naše skupina sešla ve shodném složení. Cody neudělal jedinou chybičku, ale ani tak jsem v postup na stupně nevěřila. Třetí místo bylo nakonec skvělým úspěchem, když druhý byl lhasa-apso a vyhrál bišonek, který v závěru rozhodnutím prezidenta FCI vyhrál i Best in Show (druhý byl španělský galgo a třetí čau čau.). Stalo se tak poprvé v historii španělských výstav vůbec.

Zajímavě se do té doby vyvíjela situace ve skupinách FCI. Kromě tří skupin (ve IV. byl jiný jezevčík, v V. skupině si vyměnil místo čau-čau a husky a v naší IX. vyhrál v sobotu třetí bišonek) vesměs zvítězili stejní jedinci jako v sobotu: bearded kolie, střední knírač pepř a sůl, westík,basset, pointr, americký kokr a galgo (prý jiný pes než v sobotu, ale kdo se má v tom stejně žíhaném davu chrtů vyznat). Moc jsem fandila knírači Moniky Jurčovské a publikum se docela vydatně přidalo. Na umístění v BIS to však bohužel nestačilo. I tak byl pro Athose víkend nádherný a moc jeho majitelům blahopřejeme. Mimochodem víte, že tento pes vyhrál II. skupinu na Evropské výstavě v Barceloně? Bylo by dobře nezapomenout takový úspěch českého majitele!

A ještě maličkost. Rovnou na výstavě zpracovávali pořadatelé výsledky to počítače, takže moderátor a vedoucí přípravného kruhu (ano, u finálového kruhu byl samozřejmě velký přípravný kruh, na rozdíl od našich výstav) dostávali kompletní vytištěný seznam, podle kterého zkontrolovali účastníky finále. No, máme co dohánět...

Až v neděli po výstavě mi došlo, že Cody v sobotu porazil vítěze nedělního Best in show a psa, který uspěl i na Crufts 2006... To není špatný "skalp", řekli by indiáni. Po výstavě jsme s Hanušem spěchali do hotelu. Nechtěli jsme propást podvečerní sluníčko na terase hotelu Horizonte, kde chtěl Hanuš udělat stejnou fotku s Codym, jako měla Gessi. Však obě pejskové stejně krásně uspěli. Takže šup, věci na pokoj, převlek do blůzky, kterou mi Hanuš předepsal, domalovat oči, přepudrovat, pohár do ruky, kartáč na Codýska a piškotky. Místo na terase na nás čekalo, jen zábradlí za rok poněkud oprýskalo. Lehký větřík si pohrával s Codýskovou srstí a dovolil Hanušovi udělat několik krásných pamětních fotek. Na Mallorce bylo nádherně!

V pondělí nám letadlo letělo v pravé poledne, což znamenalo sbalit a v deset vyjet z hotelu. Balení kufrů jsem nechala na Hanušovi a ten mi jako vždy ukázal, že vystudoval i vysokou školu první pomoci pro turisty. Já bych tolik věcí jednoduše nesbalila. Navíc jsme měli katalog, psí časopisy, dva stříbrné poháry, dvě skládací židličky, skleněnou čtvercovou mísu, láhev likéru pro rodiče a pár dalších drobností. Objem věcí naskládaný na postel zjevně neodpovídal prostoru v kufrech, který jsme měli k dispozici. Až když jsem doma kufry vybalovala, nestačila jsem se divit, co všechno se tam ještě vešlo! Před hotelem jsme se rozloučili s Monikou a Alvarem, na letišti vrátili auto a odbavili se k letu. Museli jsme ale ještě vyplnit speciální papír pro psa, ve kterém se majitel zaručuje, že pes (a teď to berte s nadsázkou): "nebude ohrožovat posádku, obtěžovat stevardky, rušit kapitána hloupými dotazy, vykukovat za letu z okénka a střílet". Žlutá kopie papíru se odevzdává při vstupu na palubu přímo posádce letadla. 

Let proběhl idylicky až do Barcelony. Tady nás ale uvítalo překvapení. Museli jsme se odbavit k druhé části letu zvlášť, což mohla, ale neudělala, už slečna na Mallorce. Hanuš tedy došel k odbavení a pak nastal tanec. "Pes na palubu". Sešlo se šest lidí, aby situaci vyřešili, museli jsme ukázat Codyho, přepravku i očkovací průkaz, naše pasy i letenky i Codýskovu letenku. Ještě že jí máme! Jinak jsme šli do Prahy pěšky. Počítačový systém tu není na psy zaveden a tak dostal Codýsek palubní vstupenku vypsanou pěkně ručně. Když se tak konečně stalo, vydatně jsme si oddechli. Codýsek mi hupnul na klín a nechal se hladit, přitulený ke mě a vrcholně šťastný, že má individuální péči. Před zahájením odbavování ostatních cestujících k letu si pro nás přišla stevardka a vzala nás do letadla dlouho před ostatními. To byl luxus! Sedadlo mezi námi bylo volné, let ne zcela plný a tak si Codýsek opět hověl bezpečně připoután s přepravkou na sedadle, což má moc rád. Posádka se na něj tu a tam přišla juknout, ale psík spokojeně spal. Vzbudilo ho jen prudší zabrždění po přistání na Ruzyni. Aby legraci nebylo konec, nenašla se na letišti pro naše letadlo volná stojánka a tak jsme zastavili u haldy hlíny, kam pro nás přijel autobus, aby nás odvezl k novému terminálu. Jak se zdá, systém má občas ještě chybičku... Šťastně jsme zakončili další zkušenost na téma Pes v letadle a cestování s ním. Příště letíme v červnu do Helsinek na evropskou výstavu, o týden později do Paříže na šampionát de France a v září ještě na Gibraltar. Však jsem na letišti navrhovala, aby nám míle do programu OK Plus počítali i za Codýska :))

Děkujeme tímto paní Čermákové za zajištění letenek a Martinovi Bastlovi za hlídání naší nezvedené smečky, která nás s jásotem uvítala v evidentně poněkud početnějším složení. Tak brzy zase na viděnou na letišti!

Cestování letadlem aneb co se také může stát...
Svůj zážitek z návratu z Mallorky mi poslala Monika Jurčovská. Cestovala se středním kníračem pepř a sůl s domácím  jménem Athos, který při své velikosti i hmotnosti běžně cestuje v přepravce v zavazadlovém prostoru a má nalétáno pěkných pár tisíc mil...

"Letěli jsme s AirEuropa. Směrem na Mallorku bylo všechno v pořádku, nazpátek jsme měli problém. Chtěli po nás, aby měl Athos i v boxu košík a nechali nám kvůli tomu uletět letadlo! Po všech možných přemlouváních nám nezbylo nic jiného, než že jsem já zůstala na letišti se psem, zatímco Alvaro (Moniččin přítel, viz výše) vzal taxi a jel do Carrefouru koupit košík. Odletěli jsme o 4 hodiny později. Vtip toho celého byl, že když jsme Athose ve finále odváželi k letadlu (tedy k onomu tunelu, kudy ho pošlou rovnou do letadla) žádný košík neměl a vše bylo úplně v pohodě. Alvaro se neskutečně naštval a šel se zeptat, co to má znamenat, že pes nakonec po všech problémech, honičkách a zmeškání letadla košík nepotřebuje? Asi si umíš představit, co "odpovědná úřednice", která to všechno zavinila a trvala na košíku, asi dělala... Nakonec přivezli Athose zase z letadla ven a my jsme mu dali košík. Jenomže Alvaro koupil velikost na ovčáka a ještě jsme mu to zapnuli na poslední dírku, takže si Athosek košík ještě před nimi v pohodě sundal. Ale to už nikdo nic neříkal a Athos nejen odjel ale také s námi v pořádku odletěl. Nedalo mi to, abych se pak na letišti nezeptala, co je to za nové nesmyslné nařízení. Ptala jsem se u Iberie, Air Berlin atd. a nikdo takovou nesmyslnost nezná. Jen bohužel AirEuropa to teď prý vymyslela. Fakt super."

Po mém soudu z toho plyne poučení, že srážka s blbcem ve funkci je fakt velká rána... tak buďte při cestování letadlem připravení na všechno. LB

Čínský chocholatý pes 
13.5. National CAC show - Posuzoval/judge: Mr. Enrique Filippini (Argentina - Argentina)
14.5. International CACIB show - Posuzovala/judge: Mrs. Ana Mesto (Španělsko - Spain)

  Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog

* CAC se ve třídě šampionů neuděluje

Finale BIG Saturday:
BIG 1st place: Ich. Cody z Haliparku, BIG judge Enrique Filippini (Argentina)
Finale BIG Sunday: 
BIG 3rd place: Ich. Cody z Haliparku, BIG judge Ana Mesto (Spain) 

 15. 05. 2006, foto ©: H. Brychta; Text: L. Brychtová