Mezinárodní výstava (2x CACIB + 1x Crufts qualification)

Kecskemét  - Maďarsko (Hungary) -  09. + 10. září 2006 (September 9th + 10th)

Updated: 12.09.2006

Co se událo? Telegraficky:
9.9. – CACIB + Crufts qualification: 1647 psů / 1647 dogs in the show catalogue
10.9. – CACIB – 1567 psů / 1567 dogs in the sho catalogue
* Zahraniční rozhodčí / Judges from abroad: Hans Müller (CH), Karl P Reisinger (A), Stefan Stefik (SK), Antonio Jose Amaral (P), Denis Kuzejl (SLO); Stefan Sinko (SLO), Bojan Matakovic (CRO), Claudio de Giuliani (I), Eugene Jaruzalymsky (RU), Terry Thorn (GB), Rui Oliveira (P), Gitty Schwab (L), Paula Sunebring (S), Marja Talvitie (FIN), Sigried Jarmer (A), Jean-Jacques Dupas (F), Heidi Kirsbichler (A) 
Maďarsko / Judges from Hungary: Tamás Jakkel, Harsányi Peter, Muszlai Ildikó, Hartman György, Kardos Vilmos, Sándor Szabo, Atilla Ceglédi, Kiss Zoltán, Petik Zsuzsanna...
* Jolanda z Haliparku se kvalifikovala na Crufts 2007 vítězstvím ve třídě mladých!
* Reníček se v kruhu i na hotelu výborně bavil 
* Užili jsme si letní víkend na příjemném místě a v krásném městě
* Výsledky na: DOGLINE; EBCIMTAR
* Ch. Ginny Lee z Haliparku splnila na Sardinii ziskem dalšího CACIBa podmínky k udělení titulu Interchampion!!!! Gratuluji majitelce Janě Kovacs a moc jí i manželovi děkuji za péči o naší Ginny!!!

Jako každoročně v posledních pěti letech jsme zavítali do Kecskemétu. Cody jen tak ze sportu, protože všechny maďarské tituly už má a potřeboval se jen zúčastnit pěti maďarských výstav, aby se mu počítaly body do soutěže ATK Pes roku. Malý Oliver (Reny) tu měl naplánovanou premiéru a trénink ve třídě štěňátek a Jolandu z Haliparku jsme přibrali do party, protože její majitelka Alenka bohužel jet nemohla.

Po pátečním odjezdu v 9.15 ráno z Prahy a se dvěma přestávkami na venčení Renyho nás Kecskemét přivítal těsně kolem 16 hodiny. Cesta po dálnici Praha, Brno, Bratislava (týdenní známka 140 Kč), Budapešt (čtyřdenní známka tuším 1250 Ft), tady přes okruh M0 na dálnici M5 směr Szeged až do Kecskemétu. K hotelu Aranyhomok na náměstí, kde jsem bydlela stejně jako loni (prima hotel, ale parkuje se tu ještě hůř ne loni a jen za poplatek!) se jede směrem na centrum a u pošty se uhýbá v autobusovému nádraží vlevo. Jestliže se mi tady loni líbilo, pak letos Kecskemét (webkamera) prokoukl ještě víc. Náměstí je udržované, kostely i památky opravené, sochy ošetřované a stejně jako vodotrysky osvětlené. Absolvovat tu večerní či noční vycházku opravu stojí za to. Letos jsem to měla i s měsícem v úplňku, což byl až neskutečný kýč. Počasí nám přálo, nepršelo a přes den se teplota vyšplhala na kouzelných 23 až 25°C na sluníčku. Slunečník se tu stane naší nezbytnou součástí výbavy spolu s holinkami ... už jsme tu zažili ledasco. Mimochodem na náměstí pravidelně odbíjejí zvony a když budete mít štěstí, uvidíte tu v sobotu spoustu svateb a uslyšíte zvonkohru. A kdyby vás snad zaujaly víc nákupy, je tu nové opravené nákupní centrum.

Pejskové byli cestou vzorní a ani nedutali. Přes hranice jsem projela bez jakýchkoliv potíží a s příjemným úsměvem pasové kontroly. Jakmile jsme se ubytovali ve čtvrtém patře (414) pejskové se zabydleli. Jolanda s Rendou se stali nerozlučnou dvojicí a jejich hrátky pod dvěma postelemi nebraly konce. Reníček zpočátku záviděl Codymu a Jolandě, že si oba vyskočí na postel, ale po pár pokusech to prostě dokázal také. Jeho výraz, když poprvé stanul nahoře, mě dostal. Hlavičku nahoře, jiskřičky v očích a hrudníček nadmutý pýchou. Jo, to je Reníček. Bez mrknutí oka zůstávali pejskové ve svých přepravkách, když jsem šla na snídani nebo na večeři. Nenechávám nic náhodě a i když vím, že nic nevyvedou, čert nikdy nespí a překousaná elektrická  šňůra mezi neškodné žerty nepatří. Navíc se snažím, aby naši pejskové byli příjemnými hosty v každém hotelu a ne řvoucími šílenci, kteří bez pánečků pět vteřin nevydrží. Za dobu co s pejsky jezdíme po světě už vím, že pobyt v hotelu rychle zařadí mezi příjemné zážitky a součást výstavních víkendů. Pravda, první noc jsem se s trojkou Jolanda, Cody a Reny moc nevyspala, protože mrňata byla plná energie a nejvíc jim vyhovovaly bitvy na mé posteli. Mojí maličkost v rámci bitev jaksi pomíjeli. Padli za vlast až hluboko nad ránem. Druhá noc byla maličko lepší, ale po půlnočním venčení byli opět plní elánu. Tentokrát všichni tři. Cody se je snažil naučit skoky z postele na postel plavmo, ale zatím to zvládla jen větší Jolanda. Reny je přece jen ještě čtyřměsíční miminko.

Z hotelu to mám na výstaviště asi deset minut, ale i když jsem jela na osmou, už tu byla fronta aut, z čehož vyplynulo víc než půlhodinové čekání. Od auta je to ke kruhům docela daleko ze všech stran, většinou po trávě, takže je potřeba připočíst delší čas. Parkovné bylo rozděleno cenově podle vzdálenosti od výstavních kruhů na 500 a 1000 Ft! V obou případech vás čeká kus cesty s věcmi po trávníku. Pak hurá do stánku pořadatelů pro katalog, do kruhu vyzvednout čísla a konečně trénovat s mrňaty. Setkání s Celine Feldmann ze Švýcarska patřilo k mnoha milým, která jsem tu zažila. Díky možnosti splnit v sobotu kvalifikaci na Crufts se stala výstava lákadlem pro vystavovatele. Je velká škoda, že naše ČMKU tuhle příležitost jaksi zaspala. Každá země FCI dostala možnost určit si jednu výstavu v zemi, která bude tuto možnost dávat. Už jí má chorvatský Záhřeb,  rakouský Tulln, Lucemburk, Brussel, Lisabon, slovenská Bratislava a slovinská Ljubljana od příštího roku atd. Snad se i my jednoho dne dočkáme. Možná se ale dřív změní pravidla kvalifikací :))) Pro úplnost dodávám, že na Crufts jsou kvalifikováni všichni vítězové třídy mladých (CAJC, HPJ a pod.) a držitelé CACIBů (mimo tyto kvalifikace pak držitelé titulu interšampion). Seznam výstav a podmínky zahraniční kvalifikace najdete na stránkách Crufts.

Konkurence se u číňánků sešla očekávaná a výsledky dopadly téměř dle mého předpokladu. U štěňátek psů capkal Reny moc krásně, na stole paní rozhodčí v sobotu opusinkoval a nechal se od ní drbat a hladit. Dvouměsíční rozdíl ve věku štěňat je ale hodně velký a s tím se musí počítat. Pravdou ovšem je, že si Reny získal na svou stranu diváky :)) U psů nebylo prakticky o co soutěžit. Cody potřeboval jen započítaný výsledek kvůli bodům do maďarské soutěže Pes roku a ocenění z obou dní mu k tomu bohatě stačí. Ještě ale musí v říjnu do Budapešti a na maďarskou speciální výstavu. U fen byla největší tlačenice ve třídě mladých. Jolanda chodila s ocáskem pěkně nahoru, byla v pohodě i na stole a to jí proti soupeřkám, které se buď neměly dost jistoty nebo nenosily ocas, přineslo důležitou výhodu a nakonec i vítězství oba dva dny. Byly jsme s Alenkou domluvené, že to v Maďarsku jen tak s Jolandou zkusíme a ejhle, fenečce chybí jediné HPJ na juniorského šampiona... Na neděli pak odpadl kus maďarské konkurence, protože ani zdejší vztahy nejsou bez chybičky a tak se na některé rozhodčí prostě nejezdí... 

Oba dny nám přálo počasí, maďarští pořadatelé udělali pro výstavu maximum a tím pádem bylo o krásný víkend postaráno. Ze zákulisí ale prosákly informace, že po změně vedení v MEOE (obdoba naší ČMKU, prezident István Nagy byl nahrazen Andrásem Koroszem) bude příští rok kvalifikace na Crufts v Szilvásváradu a nad pořádním výstavy v Kecskemétu visí tak trochu otazník. Byla by ale škoda přijít o zkušený realizační tým i pěknou výstavu... Uvidíme. Sobotní BIS vyhrála americká akita paní Gabriely Thomy pod vedením Ante Lucina, nedělní BIS a také Super BIS pak maďarský novofundlandský pes. Kdo čte naše stránky ví, že nenastalo žádné nečekané překvapení... 

Domů jsme se s pejsky vrátili v pondělí odpoledne (přesuny domů rovnou po výstavě mě přešly letos v dubnu po naší autonehodě). Zařídila jsem si s chutí a většinu cesty jsem se bavila nad situací na dálnicích. Zatímco v Maďarsku se jede po kvalitním povrchu v pohodě a rychlostí tak okolo 130 až 140 km/h, na Slovensku to ještě ujde (vyjma Bratislavy, která je teď rozkopaná na tankodrom se 30 km/h rychlostí). U nás se situace mění směrem k Brnu (modráskové s radarem leželi v příkopu až těsně u Brna, ale můj automat nastavený přesně na 130 jim nedal šanci) a naprosto jiná je už při průjezdu Brnem. Přibývá kamionů, řidiči jezdí systémem brzda plyn, po dálnice se šourá řada "pleček" které tam nemají co dělat, to nutí předjíždět kamioňáky a běžní řidiči visí v pásech co chvíli, protože jim kamiony povětšinou najedou těsně před čumák. O pohodě při řízení se nedá mluvit. Další bomba nastává těsně u Prahy, kdy se k D1 připojí benešovská silnice... rychlost provozu nabere grády, kdo jede s osobním autem předepsaných 130 km/h ten je beznadějně pomalý, vyslouží si blikání a nervózní divochy za kufrem. S přibližující se Prahou začíná jít o život a bitva končí teprve sjezdem na Jižní spojku, obvykle zacpanou kamiony. Závěrečné dvě hodiny řízení jsou náročnější než předchozích pět hodin zahraničí. Proč? To ať mi někdo kompetentní vysvětlí... Na viděnou u Brna v Pohořelicích kam se jede zase po D1 :)))

  Čínský chocholatý pes  - Chinese Crested Dog
9.9. CACIB + Crufts qualification – Rozhodčí / Judge: Mrs. Heidi Kirsbichler (Rakousko – Austria, A)
10.9. CACIB – Rozhodčí / Judge: Mrs. Zsuzsane Petik (Maďarsko – Hungary, H)

Final competition:
Best Baby BIS: 2nd place - New Wawe White Breeze de Gabritho - Judge: Heidi Kirsbichler, Austria

12. 09. 2006, photo: © Hanus Brychta,  text: Brychtová - výsledky bez záruky!!!!