Mezinárodní výstava (2x CACIB)

Budapešť - Hungary - 31. ledna + 1. února 2004

Vítězem BIS 1. 2. 2004
se stal kerry blue teriér
Gaeltacht Iosac Aduaidh paní Neduchalové z Čech!!!

Ich. Gessi Modrý květ získala v Budapešti 55. BOB
a absolvovala 35. finálovou soutěž s počítaným umístěním!

Jak je někde něco nového, obvykle u toho nemohu chybět. Mezi naprosté novinky výstavních kalendářů patří lednový termín dvou mezinárodních výstav v Budapešti, které FCI přidělilo maďarskému svazu MEOE právě od letoška. Do Maďarska jezdíme s chutí už několik let a zdejší kynologie evidentně kráčí mílovými kroky kupředu. Do "Pešti" s námi cestovala naše klasická trojice Akim, Arny, Gessi, doplněná o Codýska a Ebiana z Haliparku. Arny a Ebiánek ale jeli jen jako "tréninková součást" výpravy. V soutěžním poli mohla zaúřadovat ještě rodina Markovičových, kteří přihlásili pejska Eso a fenku Elizabeth z Haliparku. Připočítám-li v katalogu uvedeného Diose a na výstavě též přítomného i když nevystavovaného Faraa, měli jsme tu docela slušné domácí zastoupení.

Z mých předchozích reportáží už většinu informací znáte: cesta trvá z Prahy po dálnicích zhruba 5 hodin (mimochodem dálniční známka pro osobní auto na 4 dny stojí 970 Ft, na 10 dní 2000 Ft, na měsíc 3400 Ft a na rok 30500 Ft), již po několikáté spíme v hotelu Expo a na výstaviště to máme po ránu snad 500 metrů. Lednovou výstavu hostil největší pavilon výstaviště Hungexpo s označením "A" a musím říct, že výstavní kruhy odpovídaly rozloze haly. Byly tak veliké, že si číňánci mohli zaběhat jako snad nikdy předtím. Na 16 přihlášených číňánků čekaly oba dva dny maďarské rozhodčí. Ty patřily mezi 22 domácích posuzovatelů, které ovšem doplnili rozhodčí ze zahraničí: Hassi Assenmacher-Feyel (D), Zvi Kupferberg (IL), Dan Ericsson (S), Jose Homem de Mello (P), Juan Naveda y Carrero (E), Henric Fryckstrand (S) a Dr. Ernesto Capra (I). Oba dva dny se předvedlo na výstavě přes 1600 psů.

V sobotu čínské chocholaté psy posuzovala paní Ibolya Kiss (my jsme jí zažili v kruhu vůbec poprvé), zatímco s paní Bánhidi Pálné jsme se setkali již několikrát. V katalogu se do původem "české" konkurence vešly ještě dvě labutěnky - pes Falco Pupo-Haichi (chov. pí Lenka Fritschová) a fenka Babsy Face Xantusia (chov. pí Iveta Soldánová). O tom, co všechno se může na výstavě stát, jsme se mohli přesvědčit po oba dva dny. V sobotu do mezitřídy psů včas nenastoupil Truffaldino, neboť se jeho majitelka domnívala, že má na jeho předvedení ještě dostatek času a odešla i se psem od kruhu našeho vystavovat jiné plemeno. Tak se bohužel stalo, že ačkoliv jsme na ní čekali a vedoucí kruhu jí trpělivě vyvolával, nakonec proběhlo posouzení bez ní. Následný osobní protest u prezidenta komise pro rozhodčí nebyl majitelce nic platný, neboť výstavní řád praví, že majitel má se psem nastoupit do kruhu tehdy, když je jeho třída vyvolána, čili včas. Budiž vám to poučením až budete také na výstavě. V neděli už proběhlo vše v pořádku.

Na sobotní hukot ohromné haly si  všechna přítomná štěňata ve třídách mladých musela postupně zvyknout. Rámus, vysoké stropy a rozlehlé kruhy pro ně byly těžkou, leč velmi užitečnou školou. O tom, jak se jejich předvedení druhý den vylepšilo či změnilo, mluví výsledky. Zato ostřílení borci neměli problém a v kruhu se cítili jako doma. Codýskovi aréna vysloveně vyhovovala a tak za svého stálého úsměvu na tlamičce dosáhl v sobotu na prvního CACIBa, když titul res. CACIB přenechal svému otci Akimovi. Kdyby přijel You´re My Man of Honeycroft, mohlo to ve třídě otevřené psů vypadat zajímavěji. Dvě labutěnky v mezitřídě fen byly poměrně vyrovnané a přesto se v jejich hodnocení obě rozhodčí shodly, stejně jako ve třídě fen šampionek i v zadání CACIBa a BOB. Jedinou změnou byl nedělní posun CACIBa u psů, kde zabodoval Akim následovaný líbivým zástupcem labutěnek z Polska. Mimochodem všimněte si právě u psa Kosmodrom Aguna Chua, jak má vypadat správně nasazený a nesený ocas a jak se projevuje velmi pěkný rozsah pohybu.

Mezi perličky výstavy patřilo nedělní finále o titul BOB, kdy to v našem kruhu vypadalo jako dokonalá idylka "Brychtovic klanu". Téměř jak bychom šli na "rodinný výlet". Všichni čtyři pejskové se výborně znali, protože Akim a Gessi byli téměř čtyři týdny "chůvami" mých vrhů "E" a "F" z Haliparku. A právě Eso a Elizabeth se stali zbylými dvěma zástupci třídy mladých do soutěže o BOB. Titul sice nakonec získala Gessi, ale naše mrňata se za Akimova bedlivého dozoru také hodně snažila. Díky Lenko a Jardo, byl to s vám příjemný víkend. Zapomenout nemohu ani na Lucku Kouteckou, jejíž dvě šicinky si odvezly některé potřebné tituly. Nedělní čekatelství HPJ pro mladého pejska jí sice uteklo vysloveně neprávem, ale to už je bohužel výstavní život. Věřím, že si to příště vynahradí.

Finálové soutěže byly po oba dva dny zajímavé. Jednak se jich zúčastnil velký počet psů, soutěže měly díky předposouzení psů v přípravném kruhu spád, vítězové byli odměněni i fanfárami "We are the champions". Maďarští pořadatelé připravují čím dál hezčí a větší poháry prvním třem umístěným a za speciální zmínku stojí pěkné certifikáty, potvrzující všem "na bedně" jejich umístění. Samozřejmě jsou podepsané rozhodčím a obsahují katalogové číslo umístěného psa i potvrzení MEOE. Nestálo by to za úvahu i na jiných výstavách (ano, tím myslím naše české!)?

Malou výstavní nehodu jsem si tento víkend vybrala i já s Gessi. V nedělním užším finále IX. skupiny FCI mi na začátku předvedení tam a zpět vyklouzlo z ruky předváděcí vodítko a upadlo na zem. Gessi naštěstí můj tichý povel "Zůstaň" poslechla a nevystartovala se předvést sama, i když by to bylo patrně efektní. Vodítko jsem sebrala a fenku znovu navedla na samý začátek koberce. Řeknete si možná: No a co? Jenomže ve finále rozhodují všechny detaily a jakékoliv chybičky. Přestože jsme s Gessi vše napravily a fenka se celkově předvedla krásně, musela jsem se jí za svou nepozornost i chybu omluvit. Možná nás to stálo třetí místo v BIG. Z toho pro změnu pramení poučení, že ani absolvování více než 150 výstav není zárukou dokonalosti a kdykoliv se může přihodit naprosto cokoliv. Podle Murphyho zákonů se tak samozřejmě stane v nejméně vhodný okamžik! V každém případě mě ale dvojí výběr Gessi do užšího finále v silně obsazené deváté skupině FCI velice těší (v sobotu paní rozhodčí Hassi Assenmacher-Feyel (D), v neděli Dr. Tamás Jakkel (H)), stejně jako fakt, že Gessi získala už 55. titul BOB.

Počet a kvalita českých zástupců v soutěžích se nedaly přehlédnout. S řadou majitelů se potkáváme často, ale někteří přijeli systémem Veni, vidi, vici. Oba dva dny se dařilo například malému černostříbřitému knírači ve třídě veteránů Atillovi z Dixie, který dvakrát získal titul res. BIS veterán a v neděli si k němu ve svém plemeni přidal v deseti letech i BOB! Vidět byli drsnosrstí jezevčíci z chs.s Vitoraz Ing. Jana Bušty a to nejen v plemeni, ale i v párech a chovatelských skupinách. Oba dva dny bodovala v plemeni černá toy pudlička paní Paroubkové, v neděli stál na stupních vítězů joršírský teriér. Ti, které nejmenuji mi doufám prominou, nestačila jsem zaregistrovat všechny naše úspěšné zástupce. Hvězdou se ale bezesporu stal kerry blue teriér paní Neduchalové. Přijel se svou majitelkou vlakem a jen na nedělní výstavu. Přijel a naprosto s přehledem vyhrál vše až po Best in Show. Po mém soudu nemohl vyhrát nikdo jiný. Kerry zářil tak jednoznačně že kolegium rozhodčích jen pokyvovalo hlavami. Byl to vítěz na kterém se shodli.

Napadlo vás někdy co se stane, když přicestujete na zahraniční výstavu hromadnou dopravou a vyhrajete Best in Show? Zkuste si to představit. Máte sebou středně velkého psa, výstavní klec, nezbytné potřeby pro psa, své oblečení včetně výstavního a další nutné věci vytříděné na minimum, protože všechno nosíte do autobusu, na nádraží, do vlaku, z vlaku, do taxíka, celý den po výstavišti a zase zpět. A pak to přijde. Máte štěstí a vyhrajete skupinu FCI, s tím slušný pohár a 5 kg pytel krmení. Vyhrajete BIS: kokarda a ohromný pohár asi 8 kg těžký, 15 kg krmení. A nakonec pořadatelé udělí oběma vítězům BIS třípatrové poháry (asi 1,2 metru vysoké), jako cenu pro účastníka Super Best in Show. Připomínám, že soutěž právě skončila, v hale je dost prázdno a vás čeká cesta domů. Jestli vás jímá hrůza, tak se vám nedivím a o to více obdivuji paní Neduchalovou, která takovou situaci zvládá s nadhledem. Nějak by to přece udělala ... Pravdou je, že nám bylo s manželem potěšením nabídnout jí pomoc s nečekaně velkým nákladem. Háček se samozřejmě našel. Do našeho auta, již tak zaplněného přepravkami s našimi psíky a věcmi, se jen tak tak naskládaly oba ohromné poháry (tomu třípatrovému scházely snad tři centimetry k tomu, aby se dovnitř vůbec nevešel!) i pytle krmení. Paní Neduchalová a její slavný kerry se vrátili domů stejně jako přijeli. Vlakem. O své poháry samozřejmě nepřijdou, my jim je přivezeme hned v neděli na mezinárodní výstavu do Brna. Zatím je doma pilně oprašuji a došla jsem k užitečnému poznání: "Takové monstrum domů nechci, ani kdyby mi platili!" Cena je to nádherná, ale vyžaduje byt 3+1 a další pokoj na pohár! Klobouk dolů a moje hluboká poklona před majitelkou psa, která se vždy pokouší udělat maximum pro úspěch svého krasavce. Nashledanou zase brzy v Maďarsku!

Čínský chocholatý pes - Chinese Crested Dog
Posuzovala: 31.01. Ibolya Kiss (Hungary)
Posuzovala: 01.02. Bánhidi Pálné (Hungary)

02.02.2004 - Ing. Libuše Brychtová, foto: Ing. Hanuš Brychta