|
Jako úplnou novinku jsem se rozhodla
zavést osobní hodnocení výstavy jako celku a přidání základních
parametrů, které by vás mohly zajímat, než sami do stejných končin vyrazíte.
Najdete je na konci komentáře před výsledkovou listinou. Napište mi, jak se
vám nápad a informace líbí, případně co by vás ještě pravidelně o výstavě
zajímalo. Pokusím se vám vyhovět.
Své psíky jsem hlásila do
Stuttgartu víceméně pokusně. Zatím jsem k výstavám v téhle
zemi nějak nenašla vztah a to i přesto, že jsme na jaře ve Straubingu
dopadli výtečně. Navíc Gessi byla naposledy ve třídě mladých (kdyby se
naše skupina posuzovala v neděli, už mohla do třídy otevřené), Akima
jsem musela dát do třídy otevřené, protože mezitřída se v Německu
nenosí a Arnyho jsem do šampionů přihlásila asi ze zvyku. Do výpravy nás
přibral Jirka Pospíšil s Evičkou, Ellií a Frencis. Počasí se
navzdory předpovědím, že až do 20. září bude krásně, výrazně
pokazilo. Většinu cesty pršelo, místy lilo a občas jsme si připadali spíše
jako v ponorce než jako v autě. Naštěstí ve Stuttgartu vysvitlo i sluníčko,
takže jsme na velkém parkovišti díky včasnému příjezdu příjemně vyvenčili
a vyrazili na výstaviště. První ouvej nastalo s přesunem ke kruhu.
Hala č. 7 byla o patro níž než jsme stáli, jezdící schody nebyly v provozu
a výtah pro invalidy nejezdil. Ani snaha uhnat pořadatele o jeho, alespoň dočasné
zapnutí, se nesetkala s úspěchem. Čekalo nás, tedy přesněji oba silné
muže v naší expedici, snesení dvou plně naložených klecí, včetně
všech věcí, o patro níže po schodech. Náš kruh sousedil s restaurací z jedné
strany, se stěnou haly z druhé, s průchodem ven z haly ze třetí
a s klecemi pro velká plemena ze čtvrté strany. Brzy po ránu byla hala
docela klidná a příjemná. Vzali jsme psíky projít do kruhu, protože dlažbu
bylo třeba vyzkoušet. Po koberci ani stopa. Navíc mezi dlaždicemi se po asi
metru a půl prolínaly kovové pruhy, zřejmě kryty kabelových rozvodů nebo
kanálů. Samy o sobě by nebyly problémem, ale ukázalo se, že moje snaha důsledně
naučit naše tři psíky přeskakovat kovové rošty (máme je kousek za
chalupou, kde kryjí kanály, odvádějící vodu z bývalého JZD), nese
své ovoce. Všichni tři mi s velkou radostí přeskakovali každý kovový
kryt. Musela jsem se začít smát. Všechno opravdu předvídat nelze. Akim s Arnym
se s povrchem vyrovnali nejlépe, Gessi si tu a tam povyskočila. Pospíšilovic
holčičky vzaly podlahu takovou, jaká byla a capkaly bez problémů. Arník
kupodivu vesele vrtěl ocáskem, Geska koukala, aby už byla zase v teplé
postýlce a Akim byl rád, že je zase nějaká legrace. Ta skončila ve chvíli,
kdy do kovových klecí v čele našeho kruhu zavřeli majitelé tři německé
ovčáky a odešli. Chápu, že si pes občas musí zaštěkat, chápu, že se
mu může po majiteli zastesknout, ale nechápu, proč musí vytrvale vyřvávat
celý den na všechny kolemjdoucí i na psy. Hala se stala místem utrpení,
neboť randál byl chvílemi otřesný. Když byly po desáté hodině zahájeny
ještě soutěže agility, jejichž plocha byla hned za klecemi se štěkajícími
NO, pokoušely se o nás mdloby a touha po sluchátkách na uši se zvyšovala
úměrně s rostoucím hlukem.
Katalog překvapivě nabídl 21
přihlášených číňánků. 15 naháčků a 6 labutěnek. Na mnoho z nich
jsme byli zvědaví, některé jsme znali z jiných výstav. Posuzování
se ujal avizovaný rakouský rozhodčí Marto Steinbacher. Začátek posuzování
měl být v deset hodin, ale u nás lážo plážo proběhl až v půl
jedenácté. Před námi pan rozhodčí ohodnotil pět šarpejů a pak, po pauze
na kouření pro rozhodčího i vedoucí kruhu (ano, opravdu oba kouřili přímo
za stolem v kruhu), se mohl předvést mladý hairless pejsek Shambhala´s
Hot to Trot ze Švýcarska. Dívala jsem se pozorně, co nás od pana rozhodčího
čeká. Jedno kolečko, na stůl, důkladná prohlídka a na zem, popis v postoji.
Výsledné ocenění nebylo nahlas oznámeno a na připravenou tabuli také
nikdo nic nepsal. Vzápětí nastupovali šampioni (třídy měly pořadí mladí,
šampioni, otevřená) Ch. CER Teufelchen X´Blue Rebell a Arny. Prohlídka na
stole byla opravdu důkladná, pan rozhodčí vyžadoval, aby psi stáli sami a
on si je rovnal do postoje sám. Překvapením byla kontrola úplnosti chrupu, a
když říkám úplnosti, pak to myslím doslovně. Přepočítány byli i
premoláry a stoličky. Polilo mě horko při představě, co to udělá s Gessi,
kterou jsem konečně naučila v klidu ukazovat skus. Pro dokreslení
situace musím dodat, že psi se stavěli přímo na stůl k rozhodčímu,
kde chtě nechtě šlapali na rozložené listiny, a díky nízkému stolu i malé
židličce si koukali s rozhodčím z očí do očí. Arník celou
prohlídku přežil bez problémů a na stole i v postoji byl klidný. Na
své poměry chodil velmi pěkně. S majitelkou druhého šampiona jsme se
nakonec od vedoucí kruhu dověděli, že nebylo zadáno pořadí. Začala jsem
tušit zradu, ale už jsem spěchala pro Akima. Absence mezitřídy svedla ve třídě
otevřené dohromady Sennika Sasquehanna pana Zeleného právě s Akimem. Škoda
té české “bratrovraždy“, ale to je život. Akimek stál sám a vzorně i
chodil. Oba psy čekala také důkladná „zubařina“. Akimek byl neuvěřitelně
statečný a všechno vydržel. V jednu chvíli se zkoumavě podíval
rozhodčímu do očí. To ale neměl dělat. Vzbudil totiž jeho živý zájem.
Pan Steinbacher mu vzápětí zavýskal přímo do obličeje hlasité: „Prrrr“.
Akim pohodil znechuceně hlavou směrem od něj, kýchl a ušklíbl se. S děsem
v očích jsem doufala, že si neodplivne. Inu, není zvyklý na kuřáky a
silný parfém páně rozhodčího možná také udělal své. Po společném
kolečku získal CAC Akim, jen pověstný kousíček před Sennikem. Že by za
to mohl ten úšklebek? Současně mi pan rozhodčí sdělil zadání CACIBa.
Chvíli trvalo, než jsme si, už skoro tradičně, vysvětlili, že tenhle
titul je společný pro obě variety a že ve třídě otevřené powderpuff
jsou dva psi (jako upomínku na tenhle moment má Akim v posudku přeškrtaný
CACIB a zatržený res. CACIB). Přiznávám, že jsem nad vyhlašovanou
fundovaností a specializací rozhodčího na exotická plemena a na naháče
zvlášť, v tuhle chvíli poprvé poněkud zaváhala. Díky další kuřácné
pauze jsem měla opravdu dostatek času připravit si Gessi. Čekala jí
konkurence se dvěma dalšími fenami. Nevím co se nakonec stalo, ale ani paní
Keller ani Schultz/Demski s fenami nenastoupily a tak Gessi zůstala v kruhu
sama. Kupodivu vynechala v pohybu i přeskakování kovových kanálů. Čekalo
nás posouzení na stole a já byla blízka infarktu v očekávání věcí
příštích. Dávám Gessi na stůl, rovnou jí posadím a chci ukázat zuby
sama. Jenomže pan rozhodčí mi odstrčil ruku, bafnul Gessi za zadeček a pod
krkem a rázně si jí přisunul těsně před sebe. Došel mi definitivně kyslík.
Pustila jsem vodítko a leknutím couvla o krok od stolu. Pak už jsem jen zírala
na to, co se dělo. Gessi stála. Asi byla stejně překvapená jako já,
nechala si důkladně přepočítat všechny zuby, přeměřit tělo, zatahat se
za ocásek, pocuchat chocholku, cvrknout do uší, popleskat po hrudníčku, natáhnout
nožičky, fouknout do ofiny a já nevím co ještě. Zatímco psí holčička v němém
úžasu jen tu a tam pootočila hlavinku, aby mě zahlédla alespoň koutkem
oka, barva mého obličeje musela připomínat kbelík s vápnem. Vzpomínám
si také, jak jsem se v duchu musela přesvědčovat, abych nezapomněla
zavřít pusu, která se mi otvírala údivem nad tím, jak to Gessi zvládá. Vítěz
Badenska-Württemberska jí dnes patřil opravdu právem. Za námi zabojovala v šampionkách
Ellie a vzápětí se utkaly čtyři feny ve třídě otevřené. Ocenění jsme
se dověděli jen u prvních dvou – Pilarka CAC, Frencis res. CAC. Zbytek zůstal
utajen, ale na výsledek světlé skvrnité fenky Tu Yu A´Knightingale jsem
byla moc zvědavá, protože jejím otcem je The Paparazzi N´Co a maminkou
Blandora Cherry Be, což je kombinace minimálně velmi zajímavá. Osrstěné
labutěnky zahájili dva kluci labuťáci. Nám dobře známý Angelboy of
Svenja vom Hellmundin a švýcarský pejsek paní Keller Florida Boy Fantasy
Island. Líbili se mi oba, první jmenovaný měl lepší a rovnější srst. Výsledek
mladé osrstěné fenky jsme zase nevěděli. Evita získala CAC a černou fenku
ve třídě otevřené jsme tipovali kvůli srsti na VD. Už jsme se horečně
chystali na finále, když si pan rozhodčí zase zapálil a následovala hodně
dlouhá pauza. V hale začalo být nepříjemně chladno a průvan nám zalézal
pod oblečení. Psíky jsem šoupla pod deku a sebe zabalila do svetru. Po chvíli
pro nás přišla vedoucí kruhu. Chtěla do kruhu všechny, psy i feny. S lehkou
nedůvěrou jsme nastoupili. Rozhodčí gestikuloval, že to ne a tak si šel
Jirka s Ellií a Evitou zase sednout, zatímco dcerka pana Zeleného z Pilarkou
v kruhu omylem zůstala. Já s Akimem a paní Hellmund s Angelboyem
jsme poctivě běhali v kolečku. Pak nás rozhodčí zastavil. Vyšlo to
tak, že stála Pilarka, Angelboy a Akim. Pan rozhodčí si všechny prohlédl a
CACIB neomylně zadal Pilarce! Nastalo zase vysvětlování, že je to fena, zatímco
zbylí dva jsou psi. Rozhodčí se omluvil a CACIB zadal vedle stojící paní
Hellmund. Do kruhu se vrátil Jirka, mě svěřil Evičku a spolu s Pilarkou
jsme absolvovali kolečko. CACIB Pilarka, reserve CACIB Evita. O BOB se k Pilarce
a Angelboyovi přidala ještě Gessi a k mému údivu nikdo víc, i když byly
mladými obsazeny ještě dvě třídy. Pořadí, tak jak jsem jej napsala i zůstalo
a tak krásně osrstěnou Pilarku čekalo odpolední finále v IX. skupině
FCI. Korunu všemu dal rozhodčí ve chvíli, kdy přišel naší skupince říct,
že BOB zadal Pilarce mimo jiné pro nezaměnitelný výraz feny. Do 15. hodin
jsme museli čekat na vydání výsledků, posudků a cen. Na stole po celou
dobu posuzování stála řada lahví sektu, které věnoval Club für Exotische
rassehunde. Jeho 1. předsedkyně Linda Reinelt-Gebauer, sama chovatelka šarpejů,
ceny osobně předávala. Všem nám poblahopřála ke krásným psíkům. Vzápětí
jsem zjistila, že mi do desek s diplomem pro Gessi dali omylem dvakrát
odznak výstavy a vítěze mladých. Šli jsme je tedy paní předsedkyni, která
už tam zbyla jediná, vrátit. S pobaveným smíchem mi je vrazila zpět do ruky a doporučila
nám, ať si uděláme mejdan. Měli jsme jí poslechnout.
Až se pustíte do čtení výsledků
budete zřejmě stejně překvapeni jako my. Po přelouskání posudků svých
psů jsem došla k závěru, že hlavním problémem u naháčů byly zřejmě
zuby. Zatímco Akim s Gessi mají posudky plné superlativů, stejně jako
Arny, liší se od sebe především v konstatování, že Arny je chudozubý
a chybí mu mnohé premoláry a moláry. Předpokládám, že podle toho, co jsem viděla,
podobný důvod měli i další naháči s dobrou známkou. U labutěnek
jsme na VD tipovali jen tu poslední. Jak se zdá, opravdu nikdy není jasné,
co jak dopadne. Je trochu s podivem, že pes se sedmi oceněními CACIB od šesti
různých rozhodčích dostane ve třídě šampionů známku o dva stupně nižší.
A ne sám, vždyť i např. fena My Exotic World Ecstasy je držitelkou minimálně
res. CACIB (všechny její další tituly jsem neověřovala, určitě jich má
řadu) a Teufelchen X´Blue Rebell asi také nemá šampionát jen tak. Má tedy
pravdu jeden rozhodčí nebo ti zbylí? Je to slovo do diskuse a pro vás připomínka,
že na výstavě je možné skutečně všechno. O kvalitu rozhodčích a úroveň
jejich posuzování ať se hádají na FCI. Na zásadní důvody udělení známek
nebylo koho se zeptat a také by to bylo zbytečné. Rozhodčí dávno odešel a
vedoucí kruhu to nepřísluší. Jak se zdá, zvyk vydávat posudky až dlouho
po posuzování drží nejen vystavovatele na místě, ale také vylučuje jakékoliv
reklamace či námitky. Zmatek v zadávání čekatelství německého šampiona
VDH, CAC (VDH) a CAC (klubu) byl neuvěřitelný a nám nezbylo nic jiného, než
se spolehnout na práci vedoucí kruhu. Proto berte výsledky jako orientační,
přestože nám je nadiktovala přímo spolupracovnice rozhodčího. Výsledky
bylo možné nechat zapsat do rodokmenů jedině v kruhu, což jsme se dověděli ovšem až po
odchodu jeho osazenstva. Až tedy pojedete do Německa, dejte si na to pozor,
jinak vás čeká cesta na plemennou knihu ČMKU do Prahy i s posudky a
diplomy.
Odpolední soutěže se konaly v jiné
hale a konečně na koberci. Aby ale zábavy ani tady nebylo málo, uprostřed
kruhu stály dva ohromné sloupy, přes které toho diváci asi moc neviděli. Pár
Akima s Gessi jsem přihlásila už v Praze. V katalogu se skvělo dalších
osm přihlášených a jméno avizovaného rozhodčího Waltera Schickera , kterého
si možná pamatujete z mezinárodní výstavy v
Budějovicích 10.10.1999. Stručně řečeno vyhlídky nic moc. Po jednom
kolečku jsme se zastavili, pan rozhodčí nás obešel a nechal stát. Pak každý
pár absolvoval poklus přes halu rovně a zpět a znovu na místo. W. Schicker
sděluje moderátorovi výsledky. Nezavadil o nás ani očkem. Přesto naše
společné snažení stačilo na krásné 3. místo na „bedně“. Druzí byli
krásní baseti a první vlčí špicové. Milá společnost a naše velká
radost. Oproti všem mým skeptickým očekáváním se Akim a Gessi zatím při
všech svých účastech v soutěži párů umístili a nejhůře byli čtvrtí.
Nad očekávání skvělé účinkování. Ještě čekáme, jak dopadne Pilarka
v IX. skupině FCI. Protože posuzuje Jochen Eberhardt, nevidím to dobře.
Znám jeho, mírně řečeno, neoblibu naháčů. Překvapením pro všechny je
rychlost, s jakou je vybrána šestice finalistů. Soutěžící jen
nastoupili, rozhodčí je v postoji poměrně rychle obešel, vytáhl šestici
a zbytku zamával. Nedivím se, že někteří vystavovatelé byli dost naštvaní.
Čekali celé odpoledne a během chvilky jsou ze hry, aniž by mohli výrazněji
ukázat, co v nich je. Pilarka jde z kruhu poslední a jako správný hrdý
číňan mrská ocáskem na znamení, že jí takové posuzování přece nemůže
rozházet. Domů odjíždíme s pěti sekty (tři má Jirka za Evitu, Ellii
a Frencis a já 2 za Akima a Gessi) a s pohárem za umístění v soutěži
párů. Doma nás vítá zataženo, déšť a nízký tlak. Počasí je opravdu
zralé na panáka, který zpečetí naše další výstavní účinkování. Tak
nashledanou v neděli 9. 9. v Mladé Boleslavi. Přijdete se také podívat?
Proboha jen ať neprší!!!
Stuttgart - hodnocení
-
Vzdálenost od Prahy: 500
km, 1x hraniční přechod; Délka jízdy: 5-6 hodin; Převážná část
cesty je po dálnicích
-
Nalezení výstaviště: příjezd
k výstavišti snadný – značeno od sjezdu z dálnice č. 81
Messe Killesberg
-
Nalezení vchodu výstaviště:
na 2. pokus (neznačeno)
-
Haly: moderní, dobře větrané,
v některých chladný průvan, některé velmi hlučné
-
Povrch v kruzích:
koberce, ale i dlaždice s kovovými kanály, venku mezi halami beton
-
Vybavení kruhů: standardní,
velikost solidní, malá plemena stála přímo na stole rozhodčího, kde
se psaly výsledky, chyběl oddělený stolek (snad záměrně, rozhodčí těžce
chodil)
-
Organizace: výdej posudkových
listů všem hromadně v 15.00, ne dříve (chybí možnost reklamace případných
nedostatků), zapisování do rodokmenů neznají, může je udělat jen
rozhodčí v kruhu, který však obvykle bývá při předávání ocenění
pryč
-
Ceny: pokud nějaké dá pořádající
klub (tady sekt), jinak žádné, ani oceňovací stužky; poháry jen pro
první tři umístěné ve finálových soutěžích.
-
Klady: snadný příjezd i
pohodlné parkování (6 DEM za den), poměrně hodně prodejních stánků,
miniaturní trávníčky před halou průběžně ošetřovala úklidová
služba
-
Zápory: není otevírána
mezitřída, do haly č. 7 nejezdil výtah ani jezdící schody, věci bylo
nutno buď po schodech snést nebo objet půlku výstaviště, abychom se
dostali ke kruhu, absence psích WC, možnost venčení malá.
Libuše Brychtová
Posuzoval: Marto Steinbacher
(Rakousko)
Čínský chocholatý pes bez
srsti
P-TM |
Shambhala´s
Hot to Trot |
D |
M. Keller |
|
Brutus vom
Hause Esox Lucius |
--- |
C.
Strickfaden |
P-TS |
Ch.
Teufelchen X´Blue Rebell |
D |
C.
Strickfaden |
|
Ch. Malyshka
Airin Arnold |
D |
Brychtová |
P-TO |
Sennik
Sasquehanna |
V2, Res. CAC |
O. Zelený |
|
Akim Hvězda
z Podmok |
V1, CAC, res.
CACIB |
Brychtová/Nohejlová |
F-TM |
Shambhala´s
Blue Sky |
--- |
M. Keller |
|
Nazahdi von
Shinbashi |
--- |
Schultz/Demski |
|
Gessi Modrý
květ |
V1, Jug. CAC,
Jg.Sg.Baden-Württemberg |
L. Brychtová |
F-TS |
Ch. Ellie
Modrý květ |
V1, CAC |
Pospíšil |
F-TO |
Little Crazy
Horse of Honeycroft |
--- |
R. Meier |
|
Pilarka
Sasquehanna |
V1, CAC,
CACIB, BOB |
O. Zelený ČR |
|
My Exotic
World Ecstasy |
D |
M. Hellmund |
|
Tu Yu A´Knightingale |
VD |
C.
Strickfaden |
|
Frencis
Modrý květ |
V2, res. CAC |
J. Pospíšil |
Čínský chocholatý pes
osrstěný
P-TO |
Florida
Boy Fantasy Island |
V2, res.
CAC |
M.
Keller |
|
Angelboy
of Svenja von Hellmundin |
V1, CAC,
CACIB |
M.
Hellmund |
F-TM |
Shambala´s
White Angel |
VD |
M. Keller |
F-TS |
Ch.
Evita Modrý květ |
V1, CAC, Res.
CACIB |
J. Pospíšil |
F-TO |
Goldenberry
Love Story |
--- |
R.
Meier |
|
Teufelchen
Hot Kiss |
VD |
C.
Strickfaden |
Akim Hvězda z Podmok a
Gessi Modrý květ – 3. Nejkrásnější pár výstavy
|