Krajská výstava
Liberec 14. září 2002

19. Podještědská výstava psů (krajská)

Příjemná cesta z Prahy do Liberce uběhla nezvykle rychle, vzhledem k místu konání naproti Liberecké ZOO, v areálu zahrady v Lidových sadech. Nebylo nutno ani bloudit, ani se vyptávat na cestu, jelikož příjezd k zoologické zahradě je vyznačen hned před Libercem. Samotná výstava se konala z valné části venku na travnaté ploše, nicméně kruh č. 2, kde se posuzovali naháčci byl umístěn na terase. Účast 199 pejsků by organizátorům díky teplému a slunečnému počasí neměla dělat a ani neudělala problém. Samozřejmě, že pár námitek a připomínek bychom mohli mít, jako třeba dotaz, proč kruhem č. 2, kde jsme ve 13.15 konečně přišli na řadu, procházela spousta lidí - převážně ostatních (ohleduplných) vystavovatelů do haly, kde se zapisovaly výsledky do PP nebo si tu prostě návštěvníci, chodící přes terasu, tj. přes náš kruh, zkracovali cestu na toalety. Musím podotknout, že naštěstí byla terasa s naším kruhem velmi prostorná a pan rozhodčí byl, po bezmála čtyřech hodinách posuzování v kuse, zvyklý na ledacos. Samozřejmě, že krajská výstava není jako mezinárodní. Větší potíže vidět nebyly a vše probíhalo velice elegantně, protože mimo čivav, občas vyděšeně skákajících po páníčcích, byli pejsci i páníčci velmi dobrých povah a vše zvládali na jedničku. Další perličkou bylo, že kolem kruhu, kde jsme s ostatními vystavovateli bezmála 40 psů všech ostatních plemen seděli, byl průchod k okénku s občerstvením, takže výcvik psů před politím horké kávy, čaje, grogu mohl začít okamžitě. Při ranní teplotě 9 stupňů se nebylo vůbec čemu divit. Nicméně za ohromný klad a opravdu velice důležité plus pro naše pejsky, oproti všem mezinárodním výstavám, které se pořádaly v letošní sezóně a kterých jsme se v Čechách zúčastnili, byl opravdu velký prostor v kruhu, kde se pejsci výborně předváděli v pohybu. To nám mohl leckterý vystavovatel vyšších výstav závidět a to doslova a do písmene, protože letos diváci zaručeně nikde jinde nevykřikovali tak hlasitě, že pejsci cválají jako koníčci. Přišlo mi to jako velká poklona pro naše plemeno, zejména po výstavách, kde se pejsci mačkají v kruzích v počtu ne zřídka přes padesát jedinců a v malinkatém prostoru. Dalším příjemným zážitkem bylo i setkání s ředitelem výstavy p. Tauchmanem, který neustále procházel všemi kruhy s otázkou, jestli je to či ono v pořádku. Jak milé v našich krajích, kde je strkání hlavy do písku před problémy téměř sportovní činností. Takže pokud mohu soudit, dobré počasí, nálada a příjemní lidé,  jsou vždy zárukou všech vydařených akcí s našimi pejsánky.

Posuzoval: pan Rudolf Prieložný (SR)

Čínský chocholatý pes bez srsti

Čínský chocholatý pes osrstěný

14.9.2002 – Yveta Skřivanová (Děkujeme!)